Pustina

"Co když už nebudeme nikdy nikomu věřit?" Miluju deprese a proto se mi seriál líbil. Vlastně ne. Deprese nemám rád, protože se s nimi střetávám takřka denně a proto mě to v Pustině moc nebavilo. Byl tam sice skvěle zapomnětlivý nabíječ Karel, jeho úžasně vyrovnaná dcerka Klárka nebo hodný vařič perníku Šary, ale taky tam byla tlupa dementů z pasťáku, poldové ve svetrech a detektiv, kterému někdo neustále stál na vedení. Již z obsahu jsem vytušil, že mě to nijak zvlášť bavit nebude, ale nechal jsem se nachytat hláškami o nejlepším seriálu desetiletí. Dobře mi tak, měl jsem dát na instinkt, ale když už to vzbudilo takový ohlas, tak jsem to prostě musel vidět. Nyní jsem pro referendum, prolomení těžebních limitů a vybagrování Pustiny, protože bych do ní nerad znovu zabloudil. (31.05.2017)

Po posledním dílu jsem opravdu nadšený, sice mi možná trochu vadila atypičnost detektivky, a to že k vrahovi nesměřovalo příliš indicií, ale rozhodně jsem rád, že si tvůrci zvolili tuhle originálnější cestu. Něco tak depresivního jsem dlouho neviděl a opravdu jsem příjemně potěšen, že v českých poměrech vznikl TAKOVÝHLE seriál. (12.12.2016)

(Viděno komplet.) Pocity jsou různé. Některé věci se mi líbily hodně, některý věci mě trochu zklamaly. Dobrý byl Dušek, jeho postava neztratila mou pozornost, a Stivínová skvěle unesla, co na ní bylo naloženo. Ale třeba dějová linka v pasťáku se vůbec neobhájila a působí zpětně dost zbytečně. Pustina je rozhodně dobrá, ale pořád hlavně jako exhibice toho, co HBO umí a co může. Hořící keř na mě působil pevněji - režie a scénář byly ve shodě, všechno bylo odůvodněné a provázané. Hořící keř byl souhra prvků, kdežto Pustina mi přijde naopak jako střet, kde se scénář, zpracování a (mnou odhadované + vyzvěděné od tvůrců) záměry vzájemně přetahují a tlačí se přes sebe. Jako platforma, kterou přítomní využívají k tomu, aby se předvedli, a to i nad rámec přirozenosti díla. V něčem je to pozitivní a zajímavé, v něčem negativní. Ten obrovský hajp tomu může jednak pomoct (lidi budou chtít, aby to bylo geniální, a záminky, aby tomu opravdu uvěřili, najdou), tak negativní (někdo čeká tolik, že ho ta "dobrá žánrovka", kterou Pustina je, neuspokojí). Pořád je to ale spíš "quality TV po česku" než "česká quality TV", což z toho nedělá nekvalitní seriál, ale vzhledem k tomu, že mnoho lidí čeká právě překročení téhle hranice, bych nadále očekávání už tolik nenastřeloval. Nakonec jde o Pustině určitě říct, že je to nejlepší český seriál (když Hořící keř a Modré stíny nepovažuju za seriál), ale na druhou stranu: Stačí to? Asi by mělo, ale ta očekávání z toho dělají vlastně relativní zklamání. (16.10.2016)

Mysteriózny 8-dielny miniseriál prekvapí v tom najlepšom slova zmysle. Jedna dedina, nachádzajúca sa na ložiskách hnedého uhlia. Jedna ťažobná spoločnosť, ktorá má o tento poklad veľký záujem a výmenou za vzdanie sa vlastných domovov ponúka ich obyvateľom vysoké odstupné. A ešte jedno zmiznuté štrnásťročné dievča samotnej starostky dediny. A ako sa v ťažkých situáciách bežne odkrýva pravá tvár ľudí a ich skutočný charakter, tak v tomto prípade sledujeme postupný a kompletný rozklad celej dediny, v ktorej si na prvý pohľad spočiatku každý pomáhal. Veľmi slušné herecké výkony na čele s Jaroslavom Dušekom, ktorý je absolútnou topkou. Intrigy, napätie a prekvapujúce momenty, ktoré diváka poriadne mätú. Seriál o skutočných charakteroch a o hľadaní pravdy v obrovskej pustine... (11.04.2020)

Divákovi to opravdu neusnadňuje, nehladí ho ani nekonejší.Na červenou nit příběhu zmizelé dcerky místní starostky v podání vynikající Zuzany Stivínové navléká korálky sociálních motivů. A nad Pustinou vesměs pustých životů vládne sychravo, šedo, smog, mlha, tma vytvářející z měsíční krajiny po minulé uhelné éře přízračné kulisy. Na vysokou laťku i souhru řemesel je radost se dívat, ač severskou vlnou poučená stylizace činí z Pustiny seriál až příliš vypiplaných rekvizit. Letité lůžkoviny, igelitové tašky poletující prázdnotou, zvadlé květiny na odpočívadlech otřískaných paneláků, oschlé chlebíčky, dokonce každičký kus prádla na šňůře buduje obraz vykořeněného zmaru tak urputně, až se ocitá na hraně jednotvárnosti – a uvěřitelnosti. Navíc točit bezčasí znamená logicky línější rytmus, byť třeba v závěrečné epizodě jej výbušně dramatizuje odběr vzorků DNA všech mužů ve vsi.Trochu účelově se řeší podíl rodičů na činech mladistvých, nicméně vzkaz, že nakonec jde vždy o děti, jež kryjeme, hájíme a neznáme, v sobě nese velkou sílu. (03.02.2019)