Katzelmacher

Katzelmacher je film, který vypovídá hlavně o dvou tématech. O pozici gastarbeiterů, kterých do Německa přišly v šedesátých a sedmdesátých letech tisíce a také o povrchnosti a prázdnotě života a vztahů některých mladých Němců. Ty nám Fassbinder ukazuje v tom nejkritičtějším světle. Skupinka hlavních postav se chová jako tupé stádo, ale ani jednotlivá individua nejsou sympatická. Navzájem se podvádí (přičemž se Fassbinder nebojí ukázat ani homosexuální vztahy), pomlouvají, šíří klepy a žijí vyprázdněné stereotypní životy, což je ve filmu zdůrazněno omíláním dialogů o stále stejných tématech, případně opakováním celých vět a procházením stejných míst. Touto sociální kritikou mi Katzelmacher připomněl o něco starší Sedmikrásky Věry Chytilové, které neměly jenom podobně absurdní obsah, ale také sebevědomou a netradiční formu. Katzelmacher vychází z Fassbinderovy divadelní hry a také jeho filmová adaptace je minimalistická. Vystačí si s několika málo herci, nevýrazným herectvím, jednoduchými záběry i mizanscénou. (07.03.2011)

Katzelmacher je výnimočný film: presvedčivo ukazuje tvár prežívania drvivej časti mládeže konca 60.rokov 20. storočia. Ideály detí kvetín scvrknuté do vzájomného stretávania sa pri múriku a následného prepájania tiel: každý s každým, ale zároveň navonok utajene. Dialógy sa točia len okolo ohováračiek: kto s kým, prečo a za koľko, či ako získať prachy + okiadzanie neprítomných. Prestrihané zábery ukážu odosobnenú telesnosť , bezúčelné násilie, prchavé momenty zábavy (tanec, popíjanie, pofajčievanie). Jedna vec mi však oproti dnešku bola sympatickejšia: strohé dialógy, úsečné odpovede. Zvyšok vypĺňali dlhé momenty ticha. A tie, poskytujúc priestor k akému takému sústredeniu vlastných myšlienok, dnes chýbajú. Súhlasím s cinefobom, že dnešní mladí nie sú veľmi iní. Iná je len forma, haliaca tuposť do vševedkovského obalu. Otupnú stereotypnosť vypĺňajú rovnako stereotypné (ale zdanlivo iné) činnosti: neustále hľadenie do monitorov pc, notebookov, čítačiek, mobilov. Frázy používané v tomto type komunikácie sú tiež rovnako sa opakujúce, len podporené buď wikimúdrosťou alebo vtipmi prebranými z aktuálne šírených spamov, seriálových dialógov, či zdieľaných skratkovtipov na sociálnych sieťach. Inak sa (v závese tohto slovného a hudobného smogu valiaceho sa pre zmenu do uší zo slúchadiel) medzi mladou generáciou rieši stále toto isté: kto s kým a prečo vôbec, prečo si začala/začal s cudzincom (arabom, černochom, vietnamcom), ako nelegálne trhnúť nejaké prachy, je študentská prostitúcia až taká nemorálna?, peňažné disproporcie a vydierania vo vzťahoch sú tu tiež, hádam len tie fyzické bitky ženských sa čoraz častejšie nahrádzajú premakanejším psychoterorom (na oboch stranách) a dialógy sú obohatené o spomenuté nezmyselné množstvo totálne nadbytočných slov vyšklbnutých z kadejakej kopy lingvistického hnoja. Len nejaký ten Fassbinder 21. storočia zatiaľ chýba. (13.06.2012)

Dokonalé zvládnutí jednoho ne příliš používaného kinematografického postupu - filmové kombinatoriky. Fassbinder totálně rozložil filmový svět na řadu jednotlivých prvků: konstantně se opakujících lokací, v jejichž hranicích se odvíjí přesně definované chování filmových postav. A samotný film vzniká právě až kombinací těchto prvků - pravidelnost sekvencí a očekávání je v první půli cílevědomě budována, a to proto, aby byla příchodem neznámého prvku, cizího gastarbeitera, restrukturována do lehce odlišného vzorce a vynikla tak samotná kostra filmového postupu. Protože podstatou změn v ději nejsou změny v charakterech postav (vyjma jediné), ale jejich přesazování z jedné předdefinované lokace do druhé, tedy opět svého druhu kombinatorika, ovšem ne prostorová (ale nezapomínejme, jak jsem viděli, že prostor definoval jednání postav, je tedy neredukovatelnou složkou příběhu), ale personální (zejm. vzájemné se podvádění ze strany oněch párečků - jejich změny partnerů suplují neměnnost a stereotypnost jejich života). (18.05.2015)

Mezilidské vztahy v jedné z nejhnusnějších podob. Na jedné straně páry, kde se muž k ženě chová jako k zasviněnému hadru a žena neustále mluví o svatbě. Na straně druhé pomluvy, žárlivost, závist, xenofobie, násilí. To vše zabaleno do černobílého sterilního obalu se stužkou dlouhých záběrů jakoby "o ničem" - leč ony bohužel o něčem jsou - o nesmyslném stereotypu lidí, jejichž život je prázdný jako vyžraná konzerva. Vše zobrazeno v hořce vtipném, avšak zároveň tak bezútěšném duchu, že člověka napadají myšlenky typu "než se nedejbože někdy dostat do podobného začarovaného kruhu, to se snad radši zabít" - bylo by to méně kruté... (20.09.2007)

Na malé ploše fragmentů mnichovské periferie se odehrává propletenec vztahů několika mladých lidí. Kdyby nestačily nepřetržité lži, promiskuita a tajná prostituce, nevyrovnanost partnerských vztahů a ze setrvačnosti společně trávený volný čas, další negativní vlastnosti postav odhalí příjezd řeckého přistěhovalce. Sterilita jednotlivých scén (ať už se jedná o statickou kameru, úsporné dialogy nebo strohost hereckého projevu) jen prohlubuje bezvýchodnou prázdnotu života hrdinů. Deziluzi naplňuje v neposlední řadě zjištění, že i mladá generace raději potlačuje individualitu, než by se vzdala bezpečí skupiny, navíc není ochotna poučit se z chyb otců a místo toho raději koketuje s nacismem zavánějící xenofobií. (08.01.2011)