おかあさんの木
Mother's Trees
Obsahy(1)
V rámci developerského projektu narazí místní úředník na jeden soukromý pozemek, na kterém stojí sedm stromů. Vydá se do místního domova důchodců přesvědčit starou majitelku, aby pozemek prodala a stromy nechala pokácet. Ke svému překvapení zjistí, že těch sedm stromů kdysi zasadila jedna osudem těžce zkoušená matka za svých sedm synů, kteří byli odvedeni do imperiální japonské armády během druhé světové války. Věřila, že tak ji její synové nikdy neopustí... (V.Silver)
(viac)Recenzie (1)
Pokud se těšíte na nějaké válečné akce, rovnou vám říkám - nepouštějte si to, nedočkáte se. Pokud vás zajímá příběh z "domácí fronty", je to už trošku jiná káva. Natočit pěkné záběry Japonci umí, umí dokonce udělat i docela zajímavý scénář a jejich herci odvádějí slušné výkony, ale pro Evropana je trošku těžší hodnotit uměleckou kvalitu japonských děl, především kvůli japonským fraškám (kjógen). Ani tady se jim nevyhneme a nutno říct, že celý film vlastně zbytečně sráží - opět - v očích evropských diváků. Nicméně k japonskému stylu vyprávění to prostě patří a naštěstí je motiv frašky přítomen jenom pár minut, takže se to dá zvládnout, aniž by to zanechalo nějaké větší negativní dojmy. Víc mi ale vadilo, jak strašně tlačí film na pilu a přetváří utrpení těžce sužované vdovy do brutálního dojáku (hlavně ke konci), a to do té míry, že už je to skoro odporné. Na jednu stranu cítíte s hlavními postavami a chtěli byste s nimi cítit, na druhou stranu vám k tomu tvůrci filmu skoro nedají prostor a všechno prožijí předem za vás. Můžete namítat, že Češi obecně mají s patosem problém - a je to bezpochyby pravda - ale dobře natočený a napsaný patos vypadá rozhodně jinak než Matčiny stromy. Nelituju, že jsem film viděl, ale má větší vypovídací hodnotu o dnešních Japoncích a jejich zpětném pohledu na válku než o skutečném srdcervoucím příběhu, na základě kterého je film postavený. 50 % ()