Loď snů

Byla jednou jedna obrovská výletní zaoceánská loď. Vešly by se tam asi tisíce nebo stovky lidí, ale pohybuje se jich tam maximálně tak 40, a to včetně personálu. Každý z výletníků se neopomene hned při nástupu na loď svěřit šéfstewardce se svým životním příběhem a motivací svého výletu. A pak se dějí věci. Často někdo najde v tom davu desítek lidí svého otce, kterého nikdy v životě neviděl, pokaždé tam někdo najde budoucího životního partnera, často někdo zjistí, že jeho syn nepřevezme rodinnou firmu, ale raději bude malovat obrazy, a ještě častěji tam někdo zjistí, že věci jsou úplně jinak, než jak si celý život myslel. Do těchto příběhů nám aktivně zasahuje personál lodi, kam kromě zmiňované šéfstewardky patří ještě lodní lékař a kapitán, který nám na konci vždy při přípitku shrne, co se všem účastníkům zájezdu na lodi v životech událo. Jako jo, je to pěkná blbost, ale chcete-li si u televize dopřát ten luxus, že úplně vypnete mozek a prohlédnete si nějaké zajímavé zeměpisné destinace, tak je to vlastně docela fajn. (17.08.2023)

Kapitán, lékař i stewardka nastupují. Ač díly, kdy se pak s Lodí snů loučí, následují o 20 let později, ten rozdíl nijak markantní není. Evidentně má natáčení podobných skvostů světové filmografie a cestování po širých mořích blahodárný vliv na zastavení stárnutí. Jinak to byla pěkná blbost jako obvykle, ale za zápletku se škrobeným bankéřem a neteří Tahiťankou dávám aspoň tu jednu hvězdičku. (04.06.2019)

Díl, který mezi ostatními z této monumentální série působí poměrně svěže. Byť je příběh šablonovitý a klišovitý až na půdu, závěr nabízí až překvapivou a velice pobavující cestu k rozuzlení některých zápletek, navíc je to provedeno téměř až s neněmeckou lehkostí. (05.06.2019)

Další příběh z klasické série romantiky, jak ji vidí Němci, nepřinesl žádnou nadstavbu, takže hvězdička za tradiční skvělou kameru a za úlevnou možnost vypnout mozek při sledování. (24.07.2019)

Ale jo. Jako nenáročný film na večer po práci úplně v pohodě. Pěkná loď, krásné čínské scenérie, poměrně zajímavé příběhy a dilemata pasažerů (ale ne tak, aby vás vyrušily z absolutního klidu), kapitán, který mluví všem pasažerům do života... Příběhy zázračného léku i dvoření nesmělého strojníka byly poněkud přehnané, ale na druhou stranu, bez toho by to bylo jako sledovat fotky z dovolené. Hlavně že se nakonec všechno vysvětlí a všichni se usmíří. Tvůrcům bych ještě poradil, aby na scény z takového gigantického parníku najali trošku větší kompars a ne osazenstvo, které by se vešlo na jachtu. Kdybych měl vidět všechny díly série Loď snů, tak bych asi zešílel, ale takhle jednou za čas v pohodě... (02.11.2018)

Bývám k filmům tohoto typu velice shovívavý (viz mé hodnocení u cesty téže lodi do Šanghaje), ale tato slátanina už byla moc i na mě. Že může být lodní lékař na dvou místech najednou, přes to bych se povznést dokázal, ovšem nad mimořádně imbecilní zápletku s vykradeným kotejnerem (což může ohrozit předjednaný prodej obří cateringové firmy), s básničkami, na kterých obdarovanou nezarazí ani cizí písmo, či romancí, kdy týpek nedokáže za celou cestu zlatokopce vysvětlit, že opravdu není boháč, už nikoli. Máte-li na film tohoto typu náladu, dostanete zhruba to, co čekáte, ale objektivně to musím zhodnotit tak, jak jsem učinil. (13.11.2018)

Tento výlet se moc nepovedl, neboť slátanost jednotlivých zápletek bila do očí snad ještě více než při výpravě do Ria. Při rozplétání jedné rodinné historie se člověku dere na mysl vzpomínka hrdiny Cimrmanovy hry, kdy konečně poznal pravdu, zatímco další linie (v čele se vskutku imbecilním motivem s indickými tradicemi či o boháčovi) nenaskýtají ani tento typ pozitivních reminiscencí. V tomto díle pak ještě více bilo do očí, že se na takové obrovské luxusní zaoceánské lodi producíruje celkem asi 7 lidí. Tvůrcům bych doporučil najmutí komparsu, předpokládám, že by nemusel být takový problém nalodit dobrovolníky, kteří se rádi vypraví na výlet po moři. (14.11.2018)

POZOR, SPOJLERY, JEDEN ZA DRUHÝM. Tak tohle bylo už moc i na mé k žánru pozitivně naladěné večerní rozpoložení připravené na relaxační lobotomii formou německé romantiky. Tak si to zrekapitulujme. Samaritán kdesi na konci světa potká samaritánku, s níž společně samaritánovali před lety. Za chvíli už si samaritán nostalgicky prohlíží její poměrně velkoformátové fotky, které měl na onom konci světa, kam vyrazil s jedním batohem, u sebe. Vztahy dvou naloděných párů oscilující mezi incestem a gerontofilií rovněž stojí za to. Na lodi opět nechybí doktor disponující diagnostickými schopnostmi kdesi mezi Dr. Housem a Doktorem z hor (znalci nové série pochopí), takže nepřekvapí, že s druhou doktorkou provede náročnou operaci kdesi uprostřed džungle. Ale nejdřív jsou spolu uneseni (samopaly v této filmové sérii opravdu překvapí). Týpek, kterého někdy na začátku cesty zachránili černoušci na rákosových člunech, byl jimi překvapivě ve stejnou dobu dopraven na stejné místo, kam doplula ta rychlá zaoceánská loď. Nakonec se ale všechny příběhy rozpletou a vše tradičně ukončí proslov kapitána, který vyjádří velké uspokojení nad tím, že se během cesty na jeho lodi dva páry rozešly. Úplně na závěr pak přichází idylka. Pasažer sedí u jednoho stolu s partnerkou, kterou opustil, a partnerkou, která ho té druhé přebrala, a připíjejí si na úspěšnou výměnu a skvělé přátelství do budoucna. (21.11.2018)

Ale jo. Pro chvíle oddechu v pohodě. Náprava soudce, který odteď při svém rozhodování bude vedle faktu přihlížet i k emocím (což nevím, jestli je zrovna dobře), další cimrmanovský motiv, kdo je vlastně čí matka, poměrně zábavný motiv s hvězdným spolužákem a tentokrát cesta lodí vyústí pro jeden pár i svatbou. Ale ta hvězdička je hlavně za hezké záběry z Peru. Co už začíná být poněkud trapné, je ta prázdná loď. Když fenomenálnímu hvězdnému rozlučkovému galavečeru přihlíží v hledišti lodního sálu asi tak desítka lidí (přičemž dočasný šéf zábavy se na ten večer tak pečlivě připravoval a úspěch byl takový, že si vysloužil místo stálého šéfa), působí to fakt blbě. Takže štábe, nešetřit na komparsu, on se s vámi na té lodi rád někdo sveze. (23.11.2018)

Tento díl mě zaujal především tím, že se v něm VŮBEC, ale opravdu VŮBEC NIC NEDĚLO. Ne že by ostatní díly oplývaly košatým dějem a nečekanými zvraty, ale oproti Bora Bora toho tam bylo opravdu dost. A tak jsme s přítelkyní celý díl proklábosili, aniž by nám cokoli uniklo, občas se pokochali pohledem na tradičně hezkou přírodu. Ovšem, dozvěděl jsem se důležitou informaci. Zpěvačky bavící publikum říkaly, že večer zpívaly pro 400 lidí. V hledišti jich sice bylo tak 25, ale i tak aspoň konečně víme, v jakých počtech se účastníci zájezdů na této lodi oficiálně pohybují, i když pohledy na prázdnou palubu nám říkají, že se asi někde schovávají. (07.12.2018)

Přitom stačilo, aby ta matka řekla dceři, kdo je její otec, hned, jak začalo hrozit, že se to zamotá. Týpek, co se mu vrátil sluch, se mohl zaradovat hned po onom zjištění. A světácký kuchař mohl poplácat svého kolegu po rameni hned po příjezdu. A mohli jsme mít hezký čtvrthodinový film ukazující krásy jihovýchodoasijské architektury. (14.12.2018)

POZOR, SPOJLERY. Tak už i na kapitána došlo. Do zástupu těch, co na lodi poznali někoho z rodiny (rodiče, děti) přibyl i sám nejvyšší šéf. Tvůrci tentokrát vytáhli z rukávu i v rámci žánru neuvěřitelnou neotřelost. Kdo by čekal, že dcera pošle dědka i s jeho bohatstvím a ambiciozními plány pro vnuka někam, ten bude překvapen. Stejně jako ten, kdo by čekal, že chování exmanžela, které bylo velice přes čáru, bude potrestáno a ne naopak odměněno. Pokud jde o "cestopisnou" linii, moc jsme toho z Bali neviděli. Možná proto, že se tam Loď snů vypravila už podruhé. (19.12.2018)

Film za mé vstřícné hodnocení zřejmě vděčí pauze, kterou jsem ve sledování této ujeté německé série měl (a také tomu, že jsem mezitím viděl Hotel snů, proti němuž je Loď snů filmovým skvostem), ale musím říci, že film se svou osvědčenou šablonou bez problémů splnil to, co jsem od něj očekával, tedy večerní vypnutí mozku a načerpání sil na další pracovní den). Kapitán byl tentokrát v ústraní, leč přesto opět dokázal příběhy všech 16 cestujících na vyprodaném zájezdu obří zaoceánskou lodí shrnout z tradičním závěrečném proslovu. Cestující si po letech či desítkách let konečně vyřešili, co si vyřešit měli, a od této chvíle už mohou být všichni do smrti spokojení. (23.04.2019)

Ani nevím, čím to je, že nemám srdce dát nejnižší hodnocení. Kvalita zápletek totiž šla ještě pod obvyklou úroveň, což je výkon vskutku ohromující. Ať už šlo o značně ujeté vyústění žádosti o ruku, vydírání manželky chtějící manžela odtáhnout od rodinné firmy, či obzvláště vypečená linie s plastickým chirurgem, který na charitu přispíval tak moc, až z toho bylo možné postavit několik paláců. Celkem zábavná byla průvodkyně a nezklamaly samozřejmě krásy Portorika. Takže, mé nároky na večerní odpočinek byly splněny. (24.04.2019)

Rozloučení kapitána si zasloužilo nějaké kvalitnější zápletky. Leč dočkali jsme se jen tragikomické limonády kolem nové identity korunního svědka, kterou se tvůrci pokusili okořenit o akční vsuvku, která asi nejednoho diváka rozesmála, ač to nebylo jejím záměrem. Dále jsme tady měli čerstvého penzistu, kterého jsme poznali už v minulém díle a kterému důchodové užívání si zrovna nesvědčí, což nakonec pochopí I jeho manželka, která ho k tomu na minulé cestě vydíráním přinutila (mimochodem, Maria Gruber předvádí v této sérii věc zřídka vídanou, a to docela kvalitní herectví). A třetím tematickým okruhem je pak samotný kapitán, který po celý díl musí čelit výčitkám, co si to dovolil jít asi ve sto letech do penze a opustit o generaci mladší kolegy z posádky, přičemž stewardce to dokáže říci až asi na desátý pokus, což ji strašlivě urazí, neboť doktor a kapitánův přítel to věděli dříve, což je neodpustitelné. Škoda, kapitán Paulsen si zasloužil lepší rozloučení. (26.04.2019)

Tentokrát se početný scénáristický tým ukázal v nečekané formě a vytáhl na diváka hned několik zápletek, z nichž některé byly i zajímavé. Prim samozřejmě hraje ta kolem poněkud exotického novorozence a s tím spojeného vyšetřování, jak se to mohlo stát. Též muzikantský střet žánrů potěšil jistou (na německé poměry) dávkou zábavnosti. Pak tu máme šikanovanou kadeřnici, bábu ztrácející a nalézající chuť do života a nechybí ani akční zápletka spojena se svědectvím kapitána proti pirátům. Jo, musím uznat, že to tentokrát mělo pro mé zvrácené vnímání šťávu. (03.05.2019)

Poprvé jsem viděl Loď snů s novým kapitánem. Tři čtvrtě filmu jsem dělal něco jiného než civění na obrazovku, ale myslím, že ani tak mi nic z obvyklých pro německou žánrovou kinematografii tak typických zápletek neuniklo. Ba dokonce se na scéně objevila i jedna poněkud rozporuplná postava, což se na Lodi snů jeví jako téměř anarchistický počin. Nechyběl samozřejmě tradiční vrchol filmu, kterým je vždy kapitánova závěrečná metaforická rekapitulace života a díla všech zúčastněných výletníků, přičemž se nový kapitán ukázal jako dokonalý klon svého předchůdce. (28.12.2018)

Mírně nadprůměrný díl této série. Záležitost s Alzheimerem a úvaha, jak to řešit dál, byla zajímavá a chvílemi se zdálo, že by mohla přesáhnout běžné mantinely klasických zápletek série. V kontrastu pak bylo slaboduché nedorozumění ohledně vítání zakladatele rejdařství či imbecilní chování toho, komu přes plnou peněženku kdysi nedala ani společnice. A čtvrtá zápletka s korály je popsána v popisu. Prostředí bylo pěkné, svou hvězdičku a půl by si to obhájilo. Jen závěrečné shrnující moralistní proslovy nového kapitána jsou poněkud odfláklé a málo květnaté. (10.05.2019)

Musím říci, že to docela sedlo. A protože mám dobrou náladu, dám asi poprvé a naposled filmu z této série takové hodnocení, že kdekteré umělecké dílo bude závidět. Sešly se tentokrát (nejen na německé poměry) sympatické postavy (a v rámci série i docela zajímavé). Dialogy mezi ústřední dvojicí, co se má dát na lodi dohromady, sice byly ještě strojenější a umělejší než obvykle, ale mě docela bavily, stejně jako další linie děje. Ovšem, jak prošlo přes pověstnou pečlivou německou autocenzuru ukázání Kuby jako učiněného ráje na zemi, kde se jenom jezdí starými bouráky, hraje a tančí, to zůstává trošku záhadou. Ale zároveň nám film i pořádný kus kubánských scenérií ukázal takovým způsobem, že by nejeden cestopis mohl závidět. Jen kapitán ten závěrečný deus-ex-machina proslov, na který se vždycky těším a u kterého se vždy královsky bavím, tentokrát trochu odflákl. Pohodovka, které se, pokud na ni máte náladu, nemusíte bát. (02.01.2019)

Předně je třeba říci, že všechny tři příběhové linie byly docela dost německy ujeté (jak to umí jen Němci ve svých "romantických filmech"), dost možná ještě více než obvykle, na druhou stranu jsem se navzdory sklonům k častému kroucení hlavou přistihl, že se docela bavím, byť konečnou fázi už jsem vnímal jenom tak napůl... Takže tu hvězdičku si to vydobylo a tu druhou dávám za hezké záběry Los Angeles (záběry města, jak si ho spíše představujeme, než jaké ve skutečnosti je). :-) (04.01.2019)