322

Film, který po svém dokončení putoval do trezoru, ovšem jedna kopie utekla a snímek zvítězil na festivalu v Mannheimu a získal první cenu. Je to skvělý psychologický snímek, kde hlavní roli hraje Václav Lohniský (škoda, že je předabován slovenským hercem), ale i tak jeho výrazná tvář a celkový dojem působí dokonale. Perfektní kamera Viktora Svobody zabírá různé úhly a pohledy a občas působí hodně dokumentaristicky. První celovečerní film Dušana Hanáka a hned takové zajímavé téma, kde se hlavní hrdina protlouká životem, který jakoby dostával jinší rozměr, když mu lékaři určí diagnózu 322. Trochu je naznačeno, že se dříve podílel jako stranický činitel na násilné kolektivizaci a radši po pár létech začal dělat kuchaře, takže spíše než záporný hrdina je naopak kladný. Jeho žena si najde milence v podání Josefa Abrháma a zkončí tragicky. Další výborné role hrají Miroslav Macháček jako vyšetřující lékař, Karel augusta jako patolog, nebo mlaďoučká Jana Švandová, přítelkyně Josefa Abrháma. Výborný film ze 60. lét (tyhle filmy prostě měly svoje nenapodobitelné kouzlo, zvláštnost a hlavně zachycení doby, jak se tenkrát žilo). Výborné jsou vložené různé titulky u některých situací, který film dělá hodně zvlaštnějším. A celý snímek perfektně podkresluje jazzový hudební doprovod Ladislava Gerhardta. (10.02.2013)

Může za to samozřejmě moje nedovzdělanost, ale nikdy bych si neuměl Lohniského představit v takové posmutněle vážné roli (rozumějte pouze s humorem sladkobolným), ve které mu to ovšem velice jde. Některé snímky nové vlny zaujímají své místo ve světě díky novému a neprobádanému obsahu uvolňujících se 60. let, jiné jsou experimentálními zajímavostmi na poli formálního pojetí. 322 patří se svou lehce kafkovskou zápletkou spíše mezi ty druhé. Místy velice příjemný úlet střídající se střihové dynamiky, vložených titulků, až násilně-snových scén, jakéhosi slovenského bezčasí, československé nátury a s několika "hustými hláškami", řeklo by se divácky. (20.04.2023)

Naturalistický kousek, který má velmi originální způsob vyprávění. Je natolik obsažný, že není možné ho pojmout napoprvé. Ale je jako dobré víno - zraje s věkem a je třeba s ním jako s vínem zacházet - dávat si ho pomalu po doušcích a vychutnávat. K vlastní filmové řeči rozhodně patří takřka dokumentární kamera a střih, originální je také použití filmové hudby. Běžné ruchy včetně rozhovorů, zvuků ulice, jsou prostihy do jazzového pokresu, což dává filmu vlastní dynymiku. Jeden ze zajímavých filmových debutů. (05.12.2015)

Mapování osobního očistce, který hrdina prožívá dobrovolně a trpně, byv si vědom svých minulých vin. Je uvězněn v své samotě, jakoby oddělen od živých skleněnou stěnou, velkou část snímku neschopen navázat opravdový vztah. Navíc je uzavřen v bublině prožívané současnosti, chybí mu budoucnost a minulost ztratil (příznačná je scéna návštěvy města jeho mládí, které je v "péči" demoličních čet, i neschopnost nalézt hrob své matky). Kolem něj se točí kolotoč osudů, smutných, groteskních, banálních... čemuž odpovídá i roztříštěná forma příběhu. Melancholie a deprese prostupuje celý tento film, naděje však slabě poblikává. A snad je to ohlas nastupující normalizace, že i ostatní lidé jsou jak zakleti do svých úzce prožívaných osudů, jakoby tuto společnost už nic nespojovalo - zde je jen tak bažení po svetříku z Maďarska a laciných cihlách na výstavbu chaty. Naprostá rozbředlost a ochablost, podtržená dobovými filmovými magazíny zahlédnutými v televizi, oficiózními povinně optimistickými frázemi zaslechnutými v rozhlase, veřejnou buzerací na přechodu a tou rádoby vtipnou hláškou esenbákovou adresovanou vlasatci: "Ty si chlapec alebo dievča?" Nádherný kontrastní černobílý obraz a hezká jazzová hudba jen podtrhují působivist tohoto filmu. (25.08.2013)

Tento film má pre mňa jedno osobné špecifikum... Ako žolík na telefóne som bratovi pomohol uhádnuť správnu odpoveď v slovenskom Milionárovi (otázka bola: Aké číslo použil Dušan Hanák v názve svojho filmu? a) 223, b) 233, c) 322, d)332 :). Teraz, keď som si ho konečne aj pozrel, tak musím oceniť aj jeho nesporné kvality. Hlavne vynikajúcu kameru a niektoré až dokumentaristické zábery, ale takisto potešili aj herecké výkony. Film zaujímavým spôsobom zobrazuje život človeka, ktorý nepozná (len tuší) svoju diagnózu (ináč, 322 je číselné označenie diagnózy rakovina), stretáva sa so svojimi známymi, či blízkymi a diskutuje s nimi na témy spojené s jeho čakaním na neznámo... (13.10.2008)