Vlak do Pusanu

Za mě zklamání, ale holt po Wailing byla laťka dost vysoko. Přitom rozjezd byl dynamický, nákaza se šíří rychlostí blesku, zombící jsou správně agresivní a rychlí (tedy z pohledu zombie je to špatně, ale připomnělo mi to spíš 28 dní poté). Že do toho Korejci budou cpát melodrama, malé dítě, těhotnou, to se dalo čekat. Spíše mi vadilo, že to někde od poloviny přestalo dávat smysl, i z hlediska chování postav, a zbytečně se to natahovalo. (13.12.2016)

World War Z na korejský způsob. Tam, kde si amíci vystačí povětšinou s přímočarou akcí, nasadí Korejci to své pověstné kouzlo. Ani nevím, jak ho nazvat, ale modří již vědí. Balancuje to přesně na hraně, ale až na kýč to jde jen výjimečně a na na jazyku zanechá tu pravou, asijskou příchuť. Mňam, zase jsem si pochutnal. (22.09.2016)

Kříženec Světové války Z a Snowpiercera, který šlape především ve své první polovině, kdy má film ohromné tempo a současně nechybí několik osvěžujících nápadů (výborné je využití tunelů). Bohužel, v druhé polovině to začne být přeci jen příliš béčkové a předvídatelné (nechybí otravně vytrvalá záporná postava, která se postará o to, že umře řada jiných postav). Přesto převládají pozitivní pocity, kdy lze s klidným svědomím označit Train to Busan za to lepší, co v poslední dekádě v žánru vzniklo. 70% (26.11.2016)

Ač na moderní zombies koukám spíš výjimečně, tady mě Korejci nalákali. Jestli se jejich jen o malinko komornější verze World War Z svému předchůdci vyrovná, si musí každý zodpovědět sám. Ale je teda fakt, že se na to kouká zatraceně dobře, hlavně teda na tu první polovinu. Masožravá akce, podobně jako zdejší rychlík, se žene kvapem vpřed a jen minimálně dostanete čas na vydechnutí. Bohužel, ta druhá půlka se klasicky a opět začne obalovat v ulepkané, rádoby slzypudné mouce a do té doby našlapaný děj citelně zbrzdí. Buďme však rádi za trocha toho adrenalinu a dokonce těch pár nejen koukatelných, ale - světe div se - sympatických žluťásků. Takže jo, takhle by to šlo. (22.09.2016)

"Korejské RAF!, to mělo drajv!" Sympatičtí exotičtí zombíci jsou jako já – rádi jezdí vlakem a sežerou na co příjdou. Na rozdíl ode mě běhají jako srnky a korejská těhule v devátém měsíci lítá jak vzteklá fretka. Ovšem ve tmě tunelu jsou z nich beránci, asi proto, že trpí šedým zákalem. Celkově jsou to telata, viz srážka dvou proudů zombíků řítících se kolejištěm. Taky jsou drzí jak opice, protože mi předčasně sežrali nejsympatičtějšího hrdinu, což byl známý 한국 복서 Rocky Balboa. Jejich virus má velmi proměnlivou inkubační dobu, od pouhých pár vteřin až po mufnáct minut, jak se to zrovna hodí scenáristovi do krámu, ale budiž, ostatně koronavirus taky leze na každého z nás jinak. Jen škoda, že hned zkraje nesežrali nesympatického, neschopného a na veškeré situace opožděně reagujícího tatínka (ten dostat od zombíka facku, tak řekne Au! až za dvě minuty), ale to bychom přišli o onen slzodojný Hup z lokomotivy. Nicméně, přepravu cestujících korejským Košičanem jsem si parádně užil a to drobné zpoždění na příjezdu do Busanu určitě do nádražní haly reklamovat nepůjdu :-). (26.04.2020)