Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Japonsko, polovina roku 1945. Válka v Evropě pomalu končí a nejvyšší japonští představitelé už vědí, že je jenom otázkou času, kdy Spojenci pokoří i jejich jednotky a cizí vojáci obsadí Tokio. Ve snaze zabránit zbytečnému krveprolití a především fanatismu, který by mohl znamenat konec japonského lidu, pověří císař admirála Suzukiho sestavením vlády, jejíž jediným cílem je uzavření mírové smlouvy se spojenci a ukončení války. Jak ale ukončit válku, když si to nepřeje ani lid, ani značná část armády? (V.Silver)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (2)

V.Silver 

všetky recenzie používateľa

Tak vám nevím - další válečné dokudrama, ale tentokrát z dílny japonských filmařů. Nevím, do jaké míry přesně odpovídají vyobrazené události skutečnosti, nicméně vzhledem k celému vztahu Japonců ke "konci" druhé světové války (oni zastávají názor, že válku neprohráli, ona prostě skončila) je to asi poměrně odvážný počin, který ukazuje na dějinné události možná v maličko jiném světle a snaží se nastavit zrcadlo japonské společnosti. Jenže toto nastavení je dost vágní, máme tu sice zfanatizované mladé armádní důstojníky, kteří se pokusí o převrat (u historických filmů se dost těžko spoileruje:), ale víceméně celé se to odehrává v Tokyu a okolí, žádné hrůzy fronty nečekejte a moc válečné akce taky. Vlastně skoro žádnou. Na jednu stranu by bylo určitě nefér přisuzovat postavám "po evropsku" větší sebereflexi, kladení otázek směrem k možným válečným zločinům atd., na stranu druhou mi přijde jako docela zajímavý motiv "musíme bojovat až do posledního muže", protože prohra znamená jenom sebevraždu - takže pokračování války by pro mnohé vlastně znamenalo pár měsíců života navíc a ještě k tomu třeba hrdinskou smrt v poli. Ať už to ve skutečnosti bylo jakkoli, film je natočený zručně, asi tam nebyl záběr, který by mě rušil, stejně tak dialogy nejsou úplně špatné, byť místy to (minimálně pro Evropana) pokulhává, obzvláště při scénách mimo vládní jednání o postupimských podmínkách kapitulace. Vzhledem k tomu, že si Japonci o svém konci zkusili něco natočit sami, povedlo se jim to mnohem lépe než americkému pokusu "The Emperor" z roku 2012 s Tommy Lee Jonesem. Na druhou stranu při srovnání s německým "Der Untergang" je toto ještě poměrně slabý a úslužný čajíček, který sice naznačuje, že ne všechno bylo v předválečném a hlavně válečném Japonsku ok, ale do podrobností úplně nezabíhá a nevěnuje se jim. Za vynikajícím způsobem ztvárněné postavy premiéra, císaře a ministra obrany (nebo spíš války, generála Anamiho) dávám body nahoru a celkem mi to dělá slabší 4* a 70 %. Dál čekám na japonský film s výpovědní hodnotou aspoň korejského Tae-guk Ki. ()

Reklama

Galéria (23)

Reklama

Reklama