Čipkárka

"Prošel by kolem ní bez povšimnutí, jelikož byla jednou z těch duší, které nedávají nic najevo. Ale u těch je nutné trpělivě se ptát.....a musíte vědět, jak se na ně dívat. Malíř by z ní udělal předmět obdivu. Mohla být pradlenou, lodní dopravce nebo krajkářkou." Velmi křehký a dojemný příběh, který se mě na mnoha místech citelně dotknul, protože některé povahové rysy Beatrice jsem dokázala pochopit a soucítit s ní, tak mně byly blízké. To jsou ty filmy, které jsou jako skryté perly a když je náhodou objevím, tak jsem z nich nadšená. Procházky a šeptání na pláži, kde není ani noha, patřily mezi ty kouzelně příjemné momentky. Ale život se neskládá jen z těch příjemných chvilek, které bychom si přály stále, ale i z těch smutných, kde nám rozčarováním z tvrdé reality mnohdy téměř puká srdce. Isabelle Huppert byla maximálně přesvědčivá v té osamělé, introvertní až submisivní postavě a já se ani trochu nedivím, že po téhle roli se jí dostalo takové pozornosti, jak se o ní tady už jeden uživatel zmiňuje. Rozhodně bych chtěla podtrhnout i hudební doprovod, který byl jedním z velmi vhodně zvolených komponentů. (07.07.2015)

Ak si odmyslím pointu, film má svoje nevšedné estetické hľadisko a výraznú, takmer vznešenú poetiku, čo očaruje a pridáva mu na výnimočnosti, mňa však pôvab hlavnej hrdinky a jej postoje nemohli až natoľko nadchnúť ako mužského diváka (čo je, predpokladám, prirodzené). Nevedela som sa s ňou v jej pasivite a hlbokej uzavretosti stotožniť. Som iná, nechápala som ju. Mala vôbec nejaký názor? Používala aj rozum? Rozladila a zarmútila ma jej naivita v nemanželskom a sociálne tak rozdielnom vzťahu a absolutná, nerozumná a bezvýhradná odovzdanosť až po hrob (vlastne - až do blázinca). Znovu je to film o víťazstve citov nad rozumom. Bohužiaľ, so smutným koncom, ktorý sa dal predpokladať. Znovu je to vlastne o totálnej prehre, nešťastí, bezútešnosti...(veľmi silné ***) (21.08.2010)

Film, jenž proslavil jak Claude Goretta, tak o to víc Isabelle Huppert. Vývoj ústředního vztahu je zachycen doslova krok za krokem a diváci tak spoluprožívají Pommeinu a Françoisovu tragédii. Vznikl tu skvělý příběh o nepřekročitelných bariérách mezi sociálními prostředími. Film vychází ze stejnojmenného ramánu Pascala Lainého, jenž byl roku 1974 vyznamenán nejprestižnější francouzskou cenou Prix Goncourt. Samotná Isabelle se stala díky své roli doslova přes noc hvězdou, o čemž svědčí nominace na Césara i British Academy Award pro "největší objev". (20.05.2005)

Krok za krokem plný nudy. Pečlivě vykreslený vztah = nebetyčná nuda. Na začátku filmu se svléká Florence Giorgetti, pak ale taktovku převezme Isabelle. Ani v jednom případě není nutno nasazovat brýle nebo snad poposednout blíž obrazovce. Jsou hezčí, a především zábavnější filmy s erotikou. Původní dabing z Barrandova tentokrát nemá co vylepšit. Lyričtěji poslouží David Hamilton. (06.09.2015)

Čím déle o filmu přemýšlím, tím horší dojem z něj vlastně mám. Kladu si otázku, jaký jsem z toho měl vlastně prožitek? Nedá se říci, že bych se nudil, ale přitom jsem se ani nebavil. Film je komorní jak komorní lze film vůbec být. Isabelle Huppert zahrála skvěle, ale to (krom její nahoty) bude to jediné, co si z toho filmu budu pamatovat. Lepší 3*. (21.12.2009)