Respiro

Poněkud šokující příběh ze života divochů na jihu Evropy v čase docela nedávno minulém, kde je dost s podivem, že přežijete dětství - ovšem ponesete následky - stane se z vás barbar! Na cestu do Milána se mohla s trhlou Grázií vydat celá ves, tuším, že volné lůžko s diagnózou by se našlo pro každého... nu, a tím je pro našince nakonec povzbudivé žít v mírném pásmu s vědomím, že se nám nedostává tolik... jak to říct korektně - temperamentu? Krásná Valeria Golino, výstižný hudební motiv a středomořská atmosféra nestačí, zvlášť, když se mi nádavkem dostalo naprosté neúcty ke všemu živému. (09.02.2021)

To len talianskej atmosfére, sicílskemu slnku a nejakému teplému vánku mám hodnotiť plnou paľbou? Nemám na to dokumenty? Film mi vôbec nič nedal. Rybárska osada, vyšinutá žena, na ktorú sa dobre pozerá, a hoci vďaka amatérskym hercom a nehercom je tu istá prirodzenosť, stále je to žánrovo vlastne neuchopiteľný film, bez výpovednej hodnoty, bez nejakého prínosu, geografické obrázky proste nestačia. To ako keby vášnivému koniarovi stačila hra Dostihy a sázky na naplnenie svojej vášne. (16.08.2023)

Neuvěřitelně kvalitní režie, nejen že z filmu šel skutečný italský život v malé rybářské vesnici, ale já uplně cítil i ten pobřežní vzdoušek a vítr. Film nemá s komedií nic společného, ale podstatná část příběhuse točí kolem Grazie, která to s tím svých chováním fakt moc nevyhrála a díky tomu i její okolí. Valeria zahrála Grazii opravdu špičkově, stejně tak Vincenzo jejího muže, ale úplně nejlepší jsou ty děti, které do filmu vnesli takovou tu italskou rozkřičenost, poloanarchii a působili opravdu jak postavy z italské rybářské vesničky a ne jak někdo, kdo plní před kamerou pokyny režiséra. Skutečně mistrovská práce. (12.03.2017)

Zakotveno v tradici neorealismu, líčí toto poetické drama tvrdý život v jedné malé rybářské vesnici, kdy se zaměřuje na duševní krajinu ženy, která se nehodlá přizpůsobit omezeným zvyklostem zdejší komunity. Film se spoléhá na svojí obrazovou sílu a proto působí intenzivněji vjemově než intelektuálně. Všechno je z něj cítit téměř na dotek - azurové nebe, kapičky potu na opálených tělech nebo třeba markantní rozdíl mezi sytě tmavomodrým mořem a vybledlou přírodou, vyšisovanou od rozpáleného slunce. Tento několikrát oceněný snímek nadějného, italského režiséra bezesporu patří mezi filmové delikatesy. (11.03.2010)

Krásná lokalita jihozápadní Sicílie a slunečný, ale i těžký život místní komunity. Film/námět přímo vybízí k tomu, dát větší prostor přirozené nahotě, zejména co se nádherné mužské omladiny týče. To se ale nestalo, protože by to působilo nevěrohodně. V této části světa je pravděpodobně nahota i při horké krvi obyvatel stále velkým tabu a studem. Už jen odkrytá ženská ńadra při koupání v moři vyvolají pohoršení...Zabíjení zvířat je sice podáno jen nepřímo, náznakem, ale i tak to jde na nervy...Konec by se mi býval líbil spíše jasně realistický než ten symbolicky poetický a navíc nejednoznačný. (03.10.2017)