Neohlížej se, jde za námi kůň!

Bylo mi dvanáct, chodil jsem na základku v Holešovicích a jednoho dne nás ještě se spoustou dalšího žactva nahnali do Parku kultury a oddechu Julia Fučíka na tribunu venkovní scény. Dělali jsme zadara statisty při předávání cen - totiž toho koně. Milí filmaři! Opravdu jste si mysleli, že jsem vám tehdy, na počátku puberty, byl na to odporné, debilní pitvoření úchylného Strýčka Jedličky zvědavej? Či že jsme byli tak blbí, abychom věřili, že nějakého kokota DOOPRAVDY napadne dát pionýrům za sběr papíru koně? (24.12.2018)

Dva mladí kluci v době normalizace, velká sběrová loterie, kůň, závodní motokára, sousedské problémy, pionýři, Věra Špinarova a strýček Jedlička, herecké výkony tedy zrovna nic moc, lehký námět od Zdeňka Mahlera, ale celkem poněkud těžkopádná realizace. Suma-sumárum, v dnešní době už lehce podprůměrná komedie, určená především mladým a neznalým divákům (nebo takhle-spíše pamětníkům) a jejímu trpělivému rodičstvu. Mě tedy nikdy moc nevzala, ani jako mladého. 1,5/5*. (28.07.2007)

Strýček Jedlička, sběr starého papíru, Škoda 120, závodní motokára, pionýrský šátek na krku a Věra Špinarová na zdi......dětský socialismus dle příručky Milana Klusáka "Kultura pro rok 1979". Se zmiňovanými atributy se zkrátka musí počítat, ta doba byla taková a my už s tím nehneme ani kdybychom chytli zlatou rybku a další dvě bronzové. Ale Hanibalova (neplést s kartaginským vojevůdcem :D) konina patří do skupiny těch, kteří překonaly nástrahy času a svým nešťastným způsobem patří mezi klasiku. No schválně, zastavte na ulici deset lidí s anketou " Neohlížej se, jde za námi....." doplňte. (03.04.2015)

Celkem milé, za socialismu jsme na podobné dětské filmy byli velmocí. Není to samozřejmě žádné veledílo, ale o to u tohoto žánru přece vůbec nejde. Dobré herecké výkony dětí plus dospěláci jako třeba krásná paní Švandová nebo policajt Mrkvička. Kdybych měl děti, určitě bych jim pouštěl právě takovéto filmy namísto neskutečných trapáren na Déčku. Jinak na strýčka Jedličku mám hezkou osobní vzpomínku - bylo mi asi pět, když přijel k nám do Holoubkova. Dělal rozhovor s prasetem, které měl jako maňáska na ruce. Ptal se ho na různé věci, až nakonec řekl : "Až vyrosteš, bude z tebe...", načež prase odvětilo : "...vepřo knedlo zelo". (08.04.2021)

"Stačí pohled a už jsem zase napumpovanej." Rodinná komedie vyprávějící o dvou bratrech, společně toužících po nedosažitelné výhře, jejichž touhu náhle rozdělí zjištění, že každý z nich vlastně touží po něčem jiném. A je určitě dobře, že vytouženou cenu nevyhráli, jelikož byli dva, zatímco výhra byla jen jedna, a protože by pak ani tajemná dívka s ohonem nezískala to, po čem nejvíc toužila, stejně jako jeden z bratrů Pavel, který si svou touhu uvědomil až mnohem později. Nehledě na fakt, že kdyby bratři chtěli vyhrát koně a ne motokáru, chodili by se koukat do výlohy obchodního domu Kotva na vystaveného hřebce a film by se jmenoval "Neohlížej se, jede za námi motokára". Ve snímku, však hlavně excelují představitelé dětských rolí s jejich přesvědčivostí i přirozeností a je velká škoda, jak málo víme třeba o Petře Dvořákové v roli "Mihule", nebo o Zoře Vesecké, představitelky dívky s ohonem o které se ví jen to, že je z ní zubařka. (25.10.2015)