Stávka na neistotu

Mimořádná jízda přílivem nedávné finanční katastrofy. Viděl jsem sice INSIDE JOB a prošel si tou dobou komplet studiem na ekonomce, i tak jsem byl teď v tom bordelu cenných papírů místy celkem bezradnej - rád si dočtu a podívám na BIG SHORT opětovně, protože tu sakra stojí za to o nic nepřijít. Bál jsem se nějaký sotisfikovaný suchárny, teď furt ještě žásnu nad tak zajímavou, hravou, zábavnou a provokativní "slideshow" formou, která spolu s top herci (především 3x sláva téhle trojici) a nářezovým soundtrackem zakončeným peckou Led Zeppelin, udělala i tak náročnou látku krásně stravitelnou. McKayho bohatá komediální praxe v tom zapadá dokonale. Jsem na hraně pěti hvězd a jen mi to celý připomnělo na co se tak lehce zapomíná - jak fascinující je tahle doba a náš svět. "Truth is like poetry. And most people fucking hate poetry." (04.01.2016)

Tvůrci si naštěstí uvědomovali, jak nestravitelný by film zahlcený jmény, čísly, zkratkami a rozkrýváním složitých vztahů mezi jednotlivými složkami investičního trhu byl. Pojali jej proto jako dvouhodinové překřikování několika excentriků, mluvících namísto lidské řeči ekonomickou hatmatilkou pro pokročilé. Aniž by Sázka na nejistotu rezignovala na věrnost faktům, snaží se vyprávět co nejnázorněji a s nadhledem vlastním Vlkovi z Wall Street. McKay ovšem není, zejména co se vypravěčských schopností týče, Scorsese. Našim průvodce na cestě k ekonomické katastrofě je Jared Vennett, obracející se občas přímo do kamery, případně zastavující tok vyprávění, aby nám škodolibě objasnil, jaké triky velké ryby z Wall Street používají. Jeho vlastní triky se ale rychle stávají předvídatelnými. Bourání čtvrté zdi prostořekým vypravěčem je hlavně prostředkem k rozptýlení, nikoli – jako ve Vlkovi – neodmyslitelnou součástí promyšlené narativní strategie. Podobně nahodile film prokládá nadsazenou komedii okamžiky existenciální krize stále bezradnějšího Bauma (scény s jeho manželkou patří k těm nejzbytečnějším z celého filmu, což vzhledem k obsazení Marisy Tomei dost zamrzí). Rozptylující je i hyperkinetický střih a roztřesená kamera Barryho Ackroyda, který ostré názorové výměny v uzavřených kancelářích natáčí jako zběsilou (greengrassovskou) akci. Od začátku do konce s obdivuhodným nasazením zoomuje, přeostřuje a švenkuje, v důsledku čeho scény stěžejní pro vyprávění splývají s těmi, v nichž o nic zásadního nejde. Tempo ani naléhavost, s jakou k nám film promlouvá, se nevyvíjejí. Film je monotónní, postrádá napětí i překvapení a spíše než drama připomíná powerpointovou prezentaci, která je sice místy vtipná, ale musíte se hodně přemáhat, abyste u ní svou pozornost udrželi po celé dvě hodiny. Hodně pomáhá, že o naši pozornost soupeří někteří z nejcharismatičtějších herců Hollywoodu, výborní zvlášť tehdy, pohybují-li se na území drzé frašky. Částečně improvizované scény jejich vzájemného překřikování patří k vrcholům filmu. Během serióznějších momentů ovšem vzhledem k plochosti svých postav nemají, o co by své výkony opřeli. Totéž lze vztáhnout na celou Sázku na nejistotu. Dokud je jenom cynickou komedií vysmívající se lidem, kteří provádějí milionové transakce s myšlenkou na výplach tračníku, skvěle baví. Jako varování před inherentní prohnilostí kapitalismu selhává. 70% Zajímavé komentáře: novoten, maddy (28.02.2016)

Utopeno ve vlastních ambicích. Tvůrci tak moc chtějí být autory dravého budíčku, až jsou v jádru téměř nesledovatelní. Celému ekonomickému vyřvávání chybí větší dramatický oblouk, jenž popoháněl třeba Vlka z Wall Street, kterého scénáristé (nejen vzhledem k všudypřítomné a až příliš agresivní satiře) očividně adorují. I tady probliknou nějaké osobní příběhy, ale vzhledem k rozmělnění pozornosti mezi desítku iniciátorů vyšumí do ztracena. Chápu, že když se přes dvě hodiny řeší ekonomika a hypotéky na sto a jeden způsob, musíme se ponořit do odborných termínů, ale tolik jich vážně nebylo potřeba. Neustálé rozpitvávání dalších a dalších budoucích finančních katastrof už ve finální třetině vyloženě ubíjí, aniž by děj někam posunulo a jen ho znovu nasměruje do scenáristické zákruty, ve které už předtím několikrát byl. Už dlouho mě tak nemrzelo, že herci (v tomto případě chameleonský Bale a explodující Carell) hrají do plných, aniž by mě jakkoli zajímaly důsledky činů jejich charakterů. (06.01.2016)

Bomba! Atomovka. Hypoteční strašák ve své nejděsivější podobě. Znovu je zde napřetřes mé oblíbené téma hloupých a nezodpovědných lidí. Nechci se tvářit jako, že jsem všechno pochopil, to ne. A Margot Robbie ve vaně spíš rozptylovala, než aby mi to pomohla vysvětlit, ale mám pocit, že to ve své podstatě zase tak složité není. Staré dobré výmysly a lži. Herecky je The Big Short výživné, Balem počínaje Pittem konče. Všichni si tu svou roli vyždímají na maximum, Steve Carell znovu vládne (kde byl celé ty roky, když dramata ťukala na dveře?), tady se znovu našel. Adam McKay překvapil. S humorem a napětím podaný konec amerického snu. Nutno vidět vícekrát. (08.02.2016)

Adam Mckay režíruje potenciální oscarovku s luxusním obsazením? Až do samotného oznámení csfd projekce jsem tomu nechtěl věřit. Je to ale tak a vylezla z toho naprostá pecka! A to opravdu bez přehánění a ačkoliv tempo několikrát výrazně poleví, po většinu stopáže si McKay režijně i scénáristicky zachovává svůj xicht, jakoby sejmutý z podobně tématického velebijáku Wolf of Wall Street a bazíruje na vybraných scénách, které stojí za to. Jako ty bořící čtvrtou stěnu, v podstatě jakákoliv scéna s brilantním Stevem Carellem či ty, kam se připletl humor jinak čistě komediálního McKeye. Těžko říct, zda-li se jedná o neskutečnou souhru náhod, to ukáže až čas, my, fanoušci filmu, jsme ovšem dostali lahodu, která místy baví, místy poučuje a místy (hlavně ke konci až k samotnému závěru) mrazí a zarazí člověka do sedačky takovým způsobem, jaký jsme letos ještě neviděli (jo to je humor, ale pokud budu mít stejný pocit i napodruhé, jistě si na tento kousek vzpomenu i na konci roku): I napodruhé skvělý poučný kinematografický zážitek....96%...[4.1.2016_ČSFD projekce_Kino Atlas] (04.01.2016)