Ready Player One: Hra sa začína

Lepší předlohy, která je příliš rozkročená mezi žánrovkou pro mládež a cílením na nostalgické (pěta)třicátníky. Filmová adaptace adresuje většinu nedostatků, upravuje úkoly pro filmové plátno, rozumí popkultuře i komerčním videohrám, ustojí záměrný a stylizovaný digibordel, neutápí se v aluzích, ale je během finálního úkolu stopáží příliš nabobtnalá, postavy nikdy zcela nepřirostou k srdci a stále to je hloupé (speciálně řešení prvního a třetího úkolu; na to netřeba zasvětit život, závodní "glitch" by objevil troll během prvního závodu a to poslední by napadlo většinu hráčů 30+). Každopádně Spielberg je po dlouhé době zase v duši za děcko a tak si hraje s formátem, tempem vyprávění (OASIS versus skutečný svět) a mnohdy až nadočekávání nápaditě pracuje s popkulturou (speciálně zasazení druhého úkolu srdéčko rozplesá; ony vůbec časté horrorové aluze tu patří k vůbec nejzdařilejším). Výsledný megamix popkulturních easter eggů, Karlíka a továrny na čokoládu, Matrixu, tradičně střižené amblinovky, Sucker Punche a Posledního akčního hrdiny je výrazně lepší než čím hrozily ukázky. On je dokonce tak dobrý, že těch pár otravných "ale" ve výsledku zamrzí o to více. (29.03.2018)

Mně ten film proměnil v malý nadšený dítě, děkuji pane Spielbergu vůbec jsem netušil že tyhle pocity ještě můžu mít, to nadšení z každýho záberu, netrpělivé těšení se na další záběr. Ready Player ve mně vyvolal absolutní filmovou euforii, jakou už ani nepamatuji. Přitom to v poslední době vypadalo, že si se Stevenem vůbec nerozumíme, naštěstí čte moje komentáře a vzal si mé výtky k srdci a vznikla tahle jedinečná filmová nádhera. Hravý, zábavný, originální, dělaný s absolutní láskou k filmům, ke snům, k tomu když jsme byli děti a měli svoje světy a těch filmových odkázů, už se novináři nemusí Stevena ptát, který filmy má rád, kteří režiséři ho baví, mimochodem já nevěřím ani tomu, že záporák jménem Nolan je náhodný jméno a koukněte se na Spielberga jak vypadal za mlada a koukněte se na hlavního hrdinu tohoto filmu, ale možná se mně to jen zdá, nevím. Co vím však jistě, že tenhle film mně dal to nejvíc co od filmů můžu dostat, velikou radost. (28.03.2018)

Příjemná a svižná jízda zábavním parkem, který se nesoustředí tolik na odkazy 80'/90', ale spíše na příběh a zjednodušeně přímočarou hlavní dějovou linii. Rozsah knihy je částečně opomenut, což ve filmu vyjde ku prospěchu, vůči knize mírně chybí přesah např. do školství apod., čímž by se vysvětlilo, proč se OASIS, tak masově rozšířila. Hledisko ať časové (nalezení tří klíčů opravdu nemá trvat pár dní) nebo prostorové (ne, fakt zrovna bff z virtuálního světa nebydlí vždy za rohem) je hodně zjednodušené. Stejně tak z knihy, kde se čas od času umře, postavy prožívají a vyvíjejí se, je v tomhle případě o dost jednodušší zábava a především reálný svět se dostává na druhou kolej a spíše nudí. Všechnu zábavnost má hlavně virtuální svět, kde se s odkazy a pomrknutími nešetří, ale to jen na první pohled, protože ve mě zůstal pocit, že tam toho mohlo být více a případně to mohlo být lépe využito. Proto 4* s pocitem výborně odvedené práce, která bude většině diváků stačit a vyhovovat, pro mě mírná chuť dostat ještě o trochu víc;-). PS: záporák i IOI příliš nefunguje, Rylance vynikající, Osvícení boží ( i když si myslím, že tady je např. dost nesmysl, že by nikdo z Hallidayových fanoušků nikdy nekoukal na Osvícení v jeho muzeu, s tím, co se okolo easter eggu dělo a jak moc blázniví jeho fanoušci v předloze jsou.. navíc vztah Spielberg Kubrick víme;-)). PPS: sociální podtext a snaha domyslet virtuální svět do skutečného jako dobrý, ale spíš na efekt (ach ta fyzika a budovy:)) (29.03.2018)

No teda! Snad v každé scéně z Oasis, je tolik odkazů na hollywoodské blockbustery posledních cca čtyř dekád, že vypsat sem jen polovinu z nich, by zabralo rekordní počet řádků v mém komentáři. Tento snímek ve mně opět probudil hráče a mám chuť si zase pořídit nějakou tu herní konzoli a ponořit se do světa, ve kterém jsem kdysi trávil celkem dost času. Film mě bavil, nespustil jsem od něho zrak a při hledání druhého klíče v hotelu Overlook, jsem jen několik minut zíral s otevřenou pusou (úžasná filmařina a zároveň nostalgie) a nevěřil vlastním očím. Alan Silvestri muzicíruje jako John Williams v dobách své největší slávy a Steven Spielberg, který pro hlavní roli objevil svého mladšího dvojníka, se se vší parádou vrátil na pole sci-fi. No a Matrix může jít pomalu do penze... (24.10.2018)

Téhle mega fetišistické velikonoční omeletě nelze odolat. Nevíc se k ní vracím stejně rád a ze stejného důvodu jako k dobré hře. Spielberg v něčem prostě nestárne. Nebo neumí dospět. Což je úplně jedno, dokud pořád umí vyprávět. I u zápletky jak z 'Goonies' se dokážu přistihnout, že se na něj už 35 let pořád těším. Komu jinému ostatně patří film, který staví popkulturu na roveň náboženství. (14.10.2018)