Čo žerie Gilberta Grapea

Kdyby, kdyby, kdyby ... Kdybych viděla tento film jako první od Lasseho Hallströma ... kdybych ho viděla před deseti lety ... kdybych ho viděla dříve než Dívku s mušlí a Bílou vránu ... A dalo by se pokračovat. Jenže já ho viděla TEĎ. Lasse Hallström začal točit filmy pro děti. Měl svůj zvláštní rukopis ovlivněný švédskou kinematofragií. A byl dobrý. Postupem času začal točit v Americe, byl stále svůj a poměrně záhy se v jeho díle objevil dost výrazný prvek - potřeba a schopnost dojmout diváka velkým závěrečným gestem. A ještě o fous víc - přesně odhadl, co se líbí a co dojme amerického většinového diváka a přesně to mu naservíruje. Pro jeho kapsu skvělé, pro milovníky artových snímků věčná škoda. Co žere Gilberta Grapea je prvním snímkem v této pomyslné sérii. Když sednu v kině před plátno nebo doma před obrazovku, je to jako bych uzavřela s režisérem tajnou dohodu. Chci od něj, aby mě bavil, poučil, rozsmál, rozbrečel ... ale rozhodně po něm nechci, aby mě nechal chladnou. Také chci, aby mě překvapil. A Lasse se opravdu snaží, navnadí atmosféru, rozběhne příběh a pěkně si diváka nachystá. Já mu to zpočátku beru a jak mi tak pěkně podmanivě vypráví, začíná mi to v hlavně šrotovat, kam to asi povede a že to asi nedopadně tak úplně happy. A najednou jako bych vystoupila z děje, dívám se tak trochu z výšky, tak trochu ze zákulisí, mírně s odstupem ... a říkám si, Lasse, ty lišáku, že ty nám chceš diváky rozbrečet!? A taky že jo! A přesně tady v závěru to u mě neklapne. To jemné pouto mezi divákem a režisérem tu bylo pro mě přerušeno. Asi nejsem cílová skupina. Možná nejsem ten správný většinový divák, co se zrovna chtěl nechat dojmout. Nebo jsem už viděla hodně amerických filmů a slušnou řádku i od pana řežiséra. Zřejmě jsem silně proevropsky laděná a těm ryze amerických tématům jsem tak nějak nepřišla na chuť. Asi jako když člověk čeká lahůdku a dostane normálně najíst. Hlad nemá, ale nedá se říct, že by si pošmákl. Vlastně je to docela dobré, není to připápené, ani překořeněné, ale není to delikatesa. Tož tak nějak... (11.06.2018)

Já měl tenhle film kdysi docela rád, ale to už je tak minimálně 10 let zpátky. Dokonce jsem ho měl i nahranej na kazetě. Včera šel film v televizi, tak jsem se rozhod, že se po dlouhý době na to podívám a měl jsem co dělat, abych to vůbec dokoukal. Pak otevřu čsfd a čumim, že jsem tomu kdysi dal 4 hvězdy a nedokážu pochopit, co se mi na tom tehdy tak líbilo. Teď se mi totiž nelíbilo skoro nic. Upřímně řečeno, bylo mi to u prdele, co žere Gilberta Grapea, protože mi ta postava byla lhostejná. Taková úplně zbytečná existence, která na sebe strhává pozornost pouze tim, že všude s sebou tahá svýho dementního bratra. Mimochodem jsem teda moc nepochopil, proč ho všude tahal, když z toho byly akorát průsery. Já bych ho zavřel někam do klece a zahodil klíče. Jediný občasný záblesky normálního přístupu k dementnímu bratrovi jsem pozoroval u mladší sestry. Jinak DiCaprio opravdu vypadal jako regulérní dement, ale nemyslim si, že zahrát dementa by bylo něco světobornýho, když celej film vystačí prakticky s jedinym výrazem a do toho se občas dloube v rypáku. (03.07.2011)

Na první pohled nenápadné vesnické drama, avšak uvnitř skrývající nečekanou dávku emocí, kterou by mohl závidět leckterý velkofilm. Vztahy mezi členy vyobrazené rodinky jsou čisté, nesobecké, láskyplné, až takřka idylické. O to více pak zapůsobí, když film plynule a citlivě přechází z úsměvu do pláče tak, že si to ani sami neuvědomíte dřív, než je "pozdě"... Přirozený Leonardo DiCaprio ukazuje, že už v 19 letech si může říkat velký pan herec, ale ani Johnny Depp na tom není o moc hůře. Roli staršího bratra, pečujícího o celou rodinu, zvládl skvěle... 8/10 (14.04.2008)

Filmy Lasse Hallströma jsou opravdu tak neuvěřitelně lidské a nádherné až se člověku zatají dech. Příběh jako vystřižený, nechci říci z obyčejného života, ale rozhodně věřím, že podobný uděl má mnoho lidí. S rolí Gilberta Grapea jsem se po celé dvě hodiny zžíval a neustále si opakoval, jak mám ten život sakra jednoduchý. Johnny Depp byl už v době vzniku celkem hvězda (přeci jenom měl za sebou Střihorukého Edwarda) a tak se od něj čekal kvalitní herecký projev, který zvládl a celou roli Gilberta zahrál perfektně. Mladičký Leonardo DiCaprio, představitel Gilbertova retardovaného brata Arnieho, touto rolí na svůj nízký věk překvapil asi všechny a dokonce páni z Akademie si jeho neobyčejného výkonu všimli a nominovali ho na Oscara za vedlejší roli. Další kdo skvěle sekundoval Deppovi a DiCapriovi je Juliette Lewis, která už přesvědčila v Mysu hrůzy, že je to talentovaná herečka. Zkrátka poctivé drama z nelehkého rodinného života. Všem vřele doporučuji........ (22.09.2008)

Překrásný film, který je tak bravurně natočen, že byla jen radost se na něj dívat. Celou první hodinu to bylo naprosto bezchybné. O to víc mě zklamal poněkud patetický konec, který tak nějak podivně z celého snímku vybočoval. Nicméně režie i scénář zvládnuté perfektně, Leonardo DiCaprio mě neskutečně překvapil, Johnny Depp zase - ač je hlavním hrdinou - mi přišel tak nějak nevýraznej. Film se dotýká řady zajímavých témat, dost mě zaujal fakt, že se tam řešej hyper-obézní lidi, jenže zase tomu byl věnovanej celej konec, což mě poněkud nemile překvapilo. Ačkoliv asi každý si hned od prvních minut dovedl představit, jak se bude děj odehrávat a kam to vše směřuje, nakonec jako by mi ten konec někdo ukradl a místo něj tam dosadil jinej. (24.09.2009)