Krisha

Dalsi z dlouhe rady snimku o alkoholove zavislosti a rodinnych znovusetkanich. Za kamen urazu povazuju predevsim scenar - z velkeho mnozstvi postav neni jedina (vcetne ustredni hrdinky) dostatecne prokreslena, vlastnosti a vztahy mezi jednotlivymi aktery jsou az frustrujicim zpusobem vagni. Neschopnost napsat dobre postavy jeste umocnuji odflakle dialogy, ktere jsou takzvane "on the nose," tedy svou doslovnosti az prilis neverohodne (predevsim dialog ze zahradnich lehatek a sesterska hadka). Mimoto scenar nepochopitelne pendluje bez ladu a skladu mezi ruznymi postavami a perspektivami, aniz by se dostatecne venoval hlavni postave. Vizualni stranka je nemenne rozpacita s az ubijejicim mnozstvim transfokaci. (08.07.2015)

Tento film je takový speciální. Nejprve musíte prožít určitou katarzi, abyste si u něj odpočinuli a zameditovali si na poli duševní roviny, kývaly hlavou a srdečně se zasmáli... dokud nepřijde zrada. I když to celou dobu víme z anotace, že Krisha se léčí ze závislosti na alkoholu, díváme se na tuto dámu s obdivem. A zrada přichází v bodě, kdy ze svižně upovídaných scén začíná dramaturgie zpomalovat jedním průšvihem za druhým. Nemělo by to být naopak? Není. Hudba zpomaluje svižné podtóny připomínajících kola parního vlaku dokud se nedozvídáme, že průsery se prostě musí zapít. Avšak rodina to bere jako šílený morální problém a tak drama graduje... (14.07.2015)

Velmi nápaditý film co do způsobu nepříliš komunikativního a dlouho pouze naznačujícího vyprávění, které neustále nutí revidovat a znovu promýšlet možné motivace a vazby mezi postavami. Důsledné a (občas) překvapivé rovněž při práci se stylem, ovšem nemyslím, že by to nikterak zásadně vybočovalo z americké indie scény. Umím si představit, že obzvlášť v rámci festivalu může být pěkné na tenhle film "jen tak narazit", jak tu proklamují někteří uživatelé. (20.05.2017)

(50th KVIFF) Pro mě také největší překvapení festivalu. Film, který mě podle anotace nijak výrazně nelákal (další tradiční nezávislé drama o tom, jak se matka snaží obnovit vztah se synem, říkal jsem si) a do programu jsem jej zařadil jen jako možnou výplň případné časové prodlevy mezi zásadnějšími snímky. Každopádně Shultsův celovečerní debut mi vyrazil dech. Velká cena poroty a divácká cena na SXSW festivalu nejsou náhoda ani omyl. Něco tak formálně odzbrojujícího, tak živelního a přecpaného kinetickou energií se v dramatickém žánru jen tak nevidí. Film má vtahující zvukovou kulisu, která se jednou za čas vždy mohutně rozezní, do ní je střihem spíše smyslně než racionálně poskládáno několik synchronních i diachronních dějů, kamera provádí energické nájezdy, otočky, zoomy. Zcela přesně odráží povahu, náladu, roztěkanost a myšlenky hlavní postavy, svérázné a emocionálně nestálé šedesátnice Krishy, která by strašně chtěla druhou šanci, ale bojí se, že něco zkazí, přičemž tento strach víceméně zvšuje nebezpečí, že si to vážně zkazí. Formálně opravdu jeden z nejopojnějších filmů, co jsem (nejenom) letos viděl. Škoda, že se takto výjimečný kousek nenápadně ukrýval v sekci Jiný pohled a v menších sálech. Jestli tohle natočil debutant, přičemž mu ve filmu hrála pouze rodina a přátelé, tak je to na smeknutí klobouku. Nemůžu se dočkat toho, s čím Shults přijde příště. Tm spíš, že se se svým následujícím filmem "It Comes at Night" pustí do hororového žánru. 85 % (11.07.2015)

Začít vyhledávat filmy podle oblíbeného oblíbené produkční společnosti nese své ovoce - A24 (Midsommar, Lighthouse, Under The Silver Lake, Moonlight, Mid 90s...) opět nezklamalo. Drama, které se celé odehrává během jednoho dne, kdy se velká rodina potká na den díkuvzdání. Kromě scénáře to celý stojí na dvou věcech - bezchybná úžasná kamera a avantgardní hudba řízlá musique concrete. Tenhle film je nejlepší příklad toho, jakou parádu udělá to, když někdo použije jako zvukovou stopu něco jinýho, než tradiční tisíckrát slyšený Zimmer/Williams famfáry. Takovej ten film, kdy už od začátku tušíte něco nekalýho a pak jen odhadujete, co to asi bude. Konec opravdu emocionálně silnej. (11.12.2019)