Môj život ako pes

Teď už další z mých oblíbených cizokrajných filmů. Očima dítěte sledujeme jak probíhal život padesátých let. Jedná se o poetický příběh ustrašeného, zoufalého ale velice chytrého chlapce, který poprvé nesměle u svých příbuzných poznává laskavost lidí, přátelství, lásku ale i smutek. Režisér ví, jak zaujmout vypracovaností postav i skvělou atmosférou. - "It really bothers me when I think of that poor dog Laika. She had to do it for human progress. She didn't ask to go." (17.10.2020)

budu pět chválu na tento film, kde jen mohu. Po ohromně dlouhé do době film, který mne dostal. Krásné i hnusné, negativní i pozitivní, dojemné a velice silné. Je o tom, jak je dětská duše citlivá, tvárná a otevřena všemu, co se k ní dostává. Výchova nemocné matky selhala jak mohla. Sama vychovávat 2 syny není jistě jednoduché, ale oni za to přece nemohou. Po odchodu mladšího ze synů ke strýčkovi si chlapecvšak matku idealizuje, jakoby si nechtěl nic špatného pamatovat. Nicméně, jeho zkušnosti nezmizí a projevují se. (01.01.2011)

Nedá se nic dělat, ale čekala jsem víc emocí od filmu, kde to klučina Ingemar neměl rozhodně jednoduché nejen vzhledem ke smrti jeho matky, ale i vstupem do trochu jiného života a poznání u svého strýce na venkově. Ve výsledku mě asi stejně nejvíc starostí dělal Sickman, chudák malej, kdo ví kde je mu konec. Lasse mě tentokrát tolik nenadchnul, takže zůstanu u průměru, ale on si to vybere určitě zase jindy. (01.06.2013)

Vcelku dobrá a zajímavá podívaná na nástup pubertálního období, prožívání prvních lásek a řekněme intimních zkušeností. Naproti tomu smutný a dojemný příběh o umírající matce, vypořádávání se s tímto faktem a život u příbuzných na venkově. Tento snímek má opravdu něco do sebe, ale nenadchnul mne natolik, abych hodnotil víc jak 3*. (24.10.2012)

Je mi líto, ale přesto, že jsem docela milovníkem severských filmů, nemohu hodnotit lépe. Hned po prvních slovech českého dabingu jsem myslel, že vyletím z kůže. Vřele doporučuji sledovat film v původním znění a zapnout si k němu české titulky. Dále mi vadily historické nepřesnosti. Netuším, kde se vzala informace, že pes Lajka žil ve Sputniku 5 měsíců. Je sice pravda, že teprve na sklonu roku 2002 se svět dozvěděl, že Lajka v raketě zahynula již několik hodin po startu, ale v době, v které se film odehrává se šířily zvěsti o tom, že Lajka žila několik dní a zahynula v důsledku nedostatku vzduchu nebo že byla otrávena. Nikdy nikdo netvrdil, že by žila do doby, než jí došlo všechno žrádlo! Také se mi moc nechce věřit, že by někde mimo hlavní město bylo možno přijímat koncem 50. let na švédském venkově televizní signál na pokojovou anténu. Ale i když odhlédnu od nesnesitelného českého dabingu a od historických nesrovnalostí, film si u mě moc nepolepší. Postrádal jsem jistou dějovou kontinuitu. Film je slepen jen z útržkovitých dějů a než se divák stačí vžít do dané situace, je děj někde jinde. Nikdy se nejde do hloubky nastíněného děje, potažmo problému. Nepřesvědčily mne ani herecké výkony. A to jak dětí, tak ani dospělých. Přes všechny nedostatky, o kterých jsem se zde zmínil, je film koukatelný a podívat se na něj není ztrátou času. (Pondělí 29.03.2010) (29.03.2010)