Klub příšer

Poviedkové filmy nemám rád a ani tento nepredstavuje nič svetoborné. Ako tak ma bavila len druhá poviedka i to najmä vďaka parádnej cimbalovke, ktorá podkresľovala upírsku tématiku. Ale scény z klubu (vrátane piesní!) sú skvelé a Vincent Price si úlohu rozprávačka náramne užíva (najmä svoj záverečný monológ). Len John Carradine vyzerá, že ho vykopali z hrobu. (03.11.2020)

Tři hororové povídky propojené barovým rozhovorem Vincenta Price s Johnem Carradinem a několika koncertními výstupy. Povídky jsou to docela průměrné, koncertní výstupy zbytečné a mizerné (jen kousek se stryptýzem je fajn, ten je k vidění tady - https://www.youtube.com/watch?v=u_cFInAvWqw), a Vincent s Johnem mají takové charisma, že by se na ně dalo v pohodě dívat i kdyby se bavili o značkách pracího prášku. Za zmínku ovšem stojí masky dalších "monster" které se kolem nich pohybují v baru - ty jsou tak tragicky amatérské, že je snad při produkci šli těsně před natáčením koupit do nejbližšího obchodu s "ptákovinami". 5/10 (13.03.2020)

Na film jsem se celkem těšil ale ve finále jsem z výsledku spíš zklamanej. Dostat do filmu(antologie) takový hororový legendy jako Vincenta Priceho, Johna Carradina a Donalda Pleasence a dát jim tak málo prostoru je až trestuhodný. Vincent Price a John Carradine jsou spíš jakými si průvodci a spojují děj a jednotlivý příběhy tlacháním v klubu. Donald Pleasence si zase krátce zahraje v druhé povídce. Povídky jako takové sice neurazí ale žádná sláva to taky není. Trocha té hororové atmosféry, trocha humoru. Na 3hvězdy to sice stačí ale jak už jsem psal. Spíš převažuje zklamání. Sliboval jsem si od toho rozhodně víc. (22.04.2024)

Britský snímek „Klub příšer“ je takovým smutným a špatným ohlédnutím za tvorbou studií Hammer a Amicus, ukázka toho, kde v té době studia byla. Tedy v podstatě po smrti. Tenhle film je jen posledním hřebíčkem do rakve a i herci, kteří se zde objevili, si zasloužili něco trochu lepšího. Ale nedá se svítit. Film „Klu příšer“ je jen špatným povídkovým filmem s třemi nevýraznými povídkami. (11.10.2019)

Velice roztančený povídkový film, který rozhodně není „nepříliš výraznou poctou horrorům společnosti Hammer“, jak píše betelgeuse. Pokud pocta, tak pouze Amicusu, (Milton Subotsky, který stál při zrodu tohoto studia, po jeho skončení založil vlastní produkci Sword and Sorcery Productions a ta tento film společně s Chips Productions vydala). Roztančený proto, že v klubu, ve kterém probíhá děj mezi jednotlivými příběhy povídek, zní dobová pop-rocková hudba a návštěvníci, monstra různých ras, paří jak se sluší a patří. Kvalita jednotlivých povídek je značně kolísavá, v jednu chvíli mne potěší báječná atmosféra dotvářená kvalitní a dobře sednoucí hudbou (například v druhém příběhu tvoří hudební doprovod cimbálová muzika, jasně odkazující do původní země upírů), abych se o pár vteřin později rozčílil nad nepovedeným humorem nebo odfláknutým koncem příběhu. (08.05.2009)