1944: Přinuceni k boji

Estonsko-finské filmové přátelství opět spojilo síly, aby odvyprávělo silný příběh estonského lidu, přes který si Němci a Rusové vytvořili koridor napříč Východní Evropou. A osobně musím říct, že to bylo opravdu zajímavé vyprávění. Netušil jsem totiž, co se v Estonsku během druhé světové války dělo a tenhle film mi to jasně vysvětlil. Je rozdělen na dvě části. Jedna je německá, druhá ruská. Obě jsou odporné a dělají z lidí nástroje na smrt. Přitom o Estonsko v této válce ani nešlo. Technicky je film také dobře zvládnutý, jen jsem si chvíli zvykal na akční sekvence, které jsou natočeny poměrně esteticky, ale zvláštně. Na druhou stranu se nejedná o první válečný film z Finska/Estonska a tak je opět potřeba počítat s kvalitou nejen vojenské techniky, ale i příběhu, který se snaží co nejvíce blížit realitě. Opět na úkor menšímu prostoru pro emoce, ale to jsem si u jejich válečných filmů už zvykl. (20.09.2016)

Válečné snímky z Finska málokdy zklamou a tenhle estonský taky nezklamal. Je tu hodně bojových scén a dobře natočených. Vojáci tu narozdil od US produkce nemeditují o dobru. Stejně jako Estonsko za války, i tady divák stihne pohled z obou stran, jak u dobrovolníků SS, tak u RA. Kde ležely sympatie tvůrců víc, nedává film najevo, takže se to dozvíte až z titulků... "Všem, kdo padli v boji za nezávislost Estonska." (28.09.2015)

Vizuálně velmi povedené, zobrazením chování a dění také, atmosférické a z pohledu méně druhoválečně popisovaného národa, jemuž je tohle poctou i připomínkou nacisticko-sovětského mlýnku na maso. Jenže mě to prostě neuhranulo natolik, aby si to zvládlo udržet moji pozornost. Příliš mnoho blábolené, aby divák alespoň trochu pronikl pod kůži postavě, která za krátko v mžiku odejde ze scény a na ní se objeví postava jiná. To bych snad i raději uvítal kratší stopáž za cenu ucelenějšího děje, točícího se krom jen pár postav, klidně i jediné. Škoda. (25.05.2015)

Estonskou a finskou kinematografii příliš nesleduji, vlastně téměř vůbec, ovšem když se mi naskytne možnost zhlédnout nějaký snímek z této provenience a mám tušení, že by mě svým námětem mohl zaujmout, neváhám. Film 1944 mě potěšil svými válečnými scénami, ale také příběhem vojáků, dvou hlavních hrdinů na opačných stranách barikád, jejichž osud se tak nějak propojil, ale konec měli oba podobný, takový, jaký válka přináší. (16.07.2015)

Geniální koncept filmového vyprávění, v němž se v půli příběhu změní hlavní hrdina i celkový rastr připomíná stejný model z Lynchovy Ztracené dálnice, jenže tady je to zcela racionální přechod mající ilustrovat bezvýchodnost malého národa uvězněného uprostřed dvou okupačních mocí, dvou diktátorů, dvou ideologií, dvou totalit...Estonci uvízlí mezi Hitlerem a Stalinem, mezi hnědou a rudou totalitou, mezi fašismem a komunismem, násilně rozdělení do dvou stran ideologické barikády... Vysvětlení takového paradoxu, jako je každoroční hrdý pochod veteránů z jednotky SS v současném Talinu... (12.07.2017)