La Femme bourreau

Domnělá sériová vražedkyně je popravena, ale vraždy pokračují dál pod taktovkou skutečného vraha, vydávajícího se do víru noční Paříže v přestrojení za ženu. Černobílá kamera sledující vizuálně velmi vděčné lokace v netradičních úhlech a místy nelineární střih svědčí o letmém otisku avantgardy. Pařížské ulice, noční život, častá nahota, sleazy atmosféra, disharmonická hudba, občasné WTF momenty, policejní informátor jménem André Breton, obří reklamní stojna s Barbarellou a závěrečná, téměř třetinu filmu trvající honička po střechách a ruinách Paříže vyvažují trochu nudnou první polovinu. (19.01.2018)

Černobílý film natočený na 16mm za Pažížského máje 1968 nebyl distribuován a ztrazil se. Objeven po 40 letech byl promítán za přítomnosti autora ve Francouzské cinematéce roku 2010. Film spojuje různé žánry, má prvky softcore, thrilleru i dokumentu, je kvasi-surrealistický, náhle se mění jeho nálada a obsahuje songy doprovázející dění. Titulní seriový vrah není žena, vidíme tu Louise Guilbeau převlečeného za ženu a trpící fixací na matku, který předtím vraždil v Alžíru a nyní je popravčí. Dále je tu Solange, oddaná policistka pátrající po vrahovi, ale sexuálně se s ním spojující. Závěrečná dlouhá část zachycuje útěk Louise v ženském převleku devastovanou a napůl zbořenou čtvrtí Bellville což koreluje s jeho vyšinutou psychikou.(recenze Slant na IMDb).(70%) (19.08.2023)