Predtým, ako som ťa poznala

Základním problémem tohoto filmu je, že až příliš hodně připomíná Nedotknutelné, kteří jsou po všech stránkách lepším filmem. Než jsem tě poznala je patetický kousek z červené knihovny, v jěhož centru je pohledný bohatýr a naivní selka, která svými přehnaně emocionálními grimasami a otravným entusiasmem dožene svého prince k sebevraždě... Tedy, neberte mě doslova. Zkrátka příběh působí uměle, takhle život nevypadá, zmiňovaní Nedotknutelní jsou mnohoem hravější a přesto mají reálné základy, něčeho takového se tady nedočkáte. 4/10 (12.09.2016)

Zatímco se všichni modlí, aby nevznikl americký remake Intouchables, určitou náhražku jsme dostali hezky po anglicku. Tedy teď bych křivdil knize, kterou jsem samozřejmě nečetl a ani to neplánuji a možná právě proto jsem si i celkem užil film. Po poměrně nuzném začátku a ubezpečení ve fakt, že koukám na tu nejromantičtější limonádu bez absolutně žádného reálného základu jsem přistoupil na režijní hru jinak sterilních romantických dramat podle knižní předlohy a své tomu napomohla i Emilia Clarke, která je místy roztomilá a místy nebetyčně otravná. Ale jo, v rámci určitých mantinelů řemeslně poměrně zručná jednohubka na sobotní rande, navíc poměrně snesitelná...7/10 (15.08.2016)

Asi je so mnou niečo v neporiadku. Pravdepodobne ma väčšina žien za tento komentár ukrižuje a bude považovať za bezcitnú. Ale... v čom do pekla je tento film o niečo lepší ako niekoľko desiatok starších filmov natočených na rovnakú alebo aspoň veľmi podobnú tému? Priniesol niečo nové, čo tu ešte nebolo? Je lepšie zahraný, nájdu sa medzi trpkými na city apelujúcimi scénkami kvalitnejšie vtípky na odľahčenie ako napr. v Intouchables ? Dovolím si tvrdiť, že nie. Za úspechom filmu vidím za prvé: spokojné ženy, ktoré dostali svoju potrebnú dávku romantiky a za ďalšie: obsadenie jednej z hlavných postáv alias obľúbenkyne populárneho GoTu. Tá síce spočiatku pôsobila fakt roztomilo, ale po chvíľke ma jej postava prestala baviť, pretože okrem svojského oblečenia mala na sebe nasadené minimálne trojo ružových okuliarov. Nudila som sa. Nebola som ani len dojatá, pretože to pre mňa bolo jedno veľké klišé, ktoré a to sa budem opakovať, do filmového sveta neprinieslo nič nové. (23.10.2016)

Nehorázná sračka, která mne také navždy změnila! Někteří film přirovnávají k Nedotknutelným, ale to je obrovská chyba. Nedotknutelní byli nabití optimismem, který vléval do žil ono hřejivé teplo a radost ze života, ačkoliv ne vždy to bylo v situaci hlavního hrdiny lehké. Tahle hovadina vám jasně říká, že pokud vás v životě potká něco podobně nemilého, rovnou se máte podřezat, dokud toho jste vůbec schopni. Nebo, pokud na to máte dostatečné finanční prostředky, se nechte odpravit humánně na nějaké fajn klinice ve Švýcarsku. Tolik k úžasnému odkazu filmu (tímto zdravím všechny vozíčkáře a celý tým paralympijské výpravy) a nyní k prostředkům, jakými bylo toto poselství předáno. Ohyzdnou Emili, která se jmenovala podobně i ve filmu nejspíše proto, aby si to zapamatovala, doplňoval podobně ohyzdný a nesympatický Sam Claflin, který permanentní zácpu hrál docela obstojně, pokud to byl úmysl. Do toho hromada třeskutě (ne)vtipných scének a hlášek, které průměrného diváka se smyslem pro humor musejí doslova roztrhat! Osobně jsem tonul ve studu a neustále jsem si říkal, že už by mohl být konec. Popřípadě, že by vůbec nebylo od věci, kdyby ho ta motorka na začátku zabila. Téměř dvouhodinová délka cynického patosu naditého klišé byla totiž zhruba o dvě hodiny delší, než bylo třeba. Samozřejmě, že romantické duše při tom nejspíše chrochtaly blahem a rejdily po svých zvlhlých tělech. Mne však tento kousek zanechal naprosto chladným a jediný důvod, proč bych snad uronil slzu, bylo vědomí, že z rozpočtu takovéto pi.. skvostu by se dalo natočit zhruba dvacet dobrých českých filmů, kdybychom snad měli nějakého dobrého režiséra, který netočí jen podprůměrné paskvily podle blábolů, co splácal náš nejčtenější spisovatel. Amen. 20% (23.04.2018)

Po mnoha stránkách dobrý film, jemuž nahrává hlavně sympatické herecké obsazení, hovořící mnou na poslech milovaným britským přízvukem. Díky tomu z filmu většinu stopáže vyzařuje odpočinková, pozitivní nálada, která mi dost připomínala atmosféricky podobně laděný feel-good-movie Albatros (nehledě na to, že i postava Emilie Clarke mi připomínala postavu Felicity Jones v Albatrosu). Jenže to trvá možná 70 minut. Zbývající půlhodinka je totálně klišovitá, city vydírající, tuctovka, která posílá kvality filmu do plevele, nebo alespoň do kopru. A to se těžko odpouští, ikdyž nepopírám, že bych se klidně mrkla znovu, ikdyž tentokrát už s lehkým skepticismem. (15.07.2016)