Predtým, ako som ťa poznala

Nehorázná sračka, která mne také navždy změnila! Někteří film přirovnávají k Nedotknutelným, ale to je obrovská chyba. Nedotknutelní byli nabití optimismem, který vléval do žil ono hřejivé teplo a radost ze života, ačkoliv ne vždy to bylo v situaci hlavního hrdiny lehké. Tahle hovadina vám jasně říká, že pokud vás v životě potká něco podobně nemilého, rovnou se máte podřezat, dokud toho jste vůbec schopni. Nebo, pokud na to máte dostatečné finanční prostředky, se nechte odpravit humánně na nějaké fajn klinice ve Švýcarsku. Tolik k úžasnému odkazu filmu (tímto zdravím všechny vozíčkáře a celý tým paralympijské výpravy) a nyní k prostředkům, jakými bylo toto poselství předáno. Ohyzdnou Emili, která se jmenovala podobně i ve filmu nejspíše proto, aby si to zapamatovala, doplňoval podobně ohyzdný a nesympatický Sam Claflin, který permanentní zácpu hrál docela obstojně, pokud to byl úmysl. Do toho hromada třeskutě (ne)vtipných scének a hlášek, které průměrného diváka se smyslem pro humor musejí doslova roztrhat! Osobně jsem tonul ve studu a neustále jsem si říkal, že už by mohl být konec. Popřípadě, že by vůbec nebylo od věci, kdyby ho ta motorka na začátku zabila. Téměř dvouhodinová délka cynického patosu naditého klišé byla totiž zhruba o dvě hodiny delší, než bylo třeba. Samozřejmě, že romantické duše při tom nejspíše chrochtaly blahem a rejdily po svých zvlhlých tělech. Mne však tento kousek zanechal naprosto chladným a jediný důvod, proč bych snad uronil slzu, bylo vědomí, že z rozpočtu takovéto pi.. skvostu by se dalo natočit zhruba dvacet dobrých českých filmů, kdybychom snad měli nějakého dobrého režiséra, který netočí jen podprůměrné paskvily podle blábolů, co splácal náš nejčtenější spisovatel. Amen. 20% (23.04.2018)

Ukázka zrůdného vkusu dnešního diváka. Přiznám že romantika nepatří zrovna k mnou vyhledávaným žánrům. Na druhou stranu jsem ale již úspěšně absolvoval nejeden kus, který mě dokonale uzemnil, jmenuji třeba vynikající Pravidla moštárny nebo za poslední dobu zajímavou a tematicky mírně podobnou Teorii všeho. Kupříkladu ta má dokonce horší hodnocení než tahleta blbost. Pokud se někdo cítí naměko z uměle vycucaných scén ke konci filmu, kdy herci nezvládlají prodat ty nejjednodušší emoce a za pomocí replik, které jim do úst vložil scénarista, který má city na úrovni samotářského dřevorubce. Tak přesně takového diváka je mi moc líto. Protože já osobně tento kousek vidím velmi bídně. Rosamunda Pilcher by chrochtala nadšením kdyby se jí povedlo tohle veledílo, ale pro diváka, který nebyl zasažen tak zásadními kousky jakými jsou Esmeralda nebo Divoký anděl, se jedná o dvě hodně těžce ztrávené hodiny. Nic na tom nezmění fakt, že jsem na to koukal pod dohledem tuze sličné dívky, která po většinu stopáže nevěřícně kroutila hlavou nad tím jestli tohle myslel někdo vážně. 40% (05.09.2016)

Hezké. Oproti nedotknutelným Nedotknutelným trochu moc přeslazené a americky infantilní, s jednoznačným průběhem a závěrem přizpůsobeným populárnímu romantickému trendu (kdy už se tvůrci konečně oprostí od potřeby "prohlubovat" emocionálně působivé chvilky rádoby dojemnými songy), ale jinak strašně milý a sympatický film o tom, že druhým je potřeba pomáhat, i když si o to nahlas neřeknou. Pocitově vyvážené, od příjemného humoru a ironie až k depresi plynoucí z bezvýchodné životní situace, vyjma posledních minut plynule odvyprávěné a celkově povzbuzující - především díky božské Emilii Clarke, z níž se klube charakterní osobnost schopná rozzářit pouhou přítomností a úsměvem každou scénu.... Rachel McAdams tímto dostala vážného (ale vítaného) konkurenta :-) 80% (01.08.2016)

Knížku jsem četla a překvapivě se mi líbila, mám zrovna období upindaných cajdáků. Film mě ale dost štval. Sam Claflin strašně divně mluví a Emilia Clarke byla tak plná entuziazmu, že bych po ní něco hodila (chudák Will, ten nemohl). Dost jsem se nudila. No škoda, kniha měla jiné ladění, mnohem příjemnější. (10.10.2016)

Po mnoha stránkách dobrý film, jemuž nahrává hlavně sympatické herecké obsazení, hovořící mnou na poslech milovaným britským přízvukem. Díky tomu z filmu většinu stopáže vyzařuje odpočinková, pozitivní nálada, která mi dost připomínala atmosféricky podobně laděný feel-good-movie Albatros (nehledě na to, že i postava Emilie Clarke mi připomínala postavu Felicity Jones v Albatrosu). Jenže to trvá možná 70 minut. Zbývající půlhodinka je totálně klišovitá, city vydírající, tuctovka, která posílá kvality filmu do plevele, nebo alespoň do kopru. A to se těžko odpouští, ikdyž nepopírám, že bych se klidně mrkla znovu, ikdyž tentokrát už s lehkým skepticismem. (15.07.2016)