太陽の季節
Season of the Sun
Recenzie (1)
Seriál velice zajímavým způsobem rozehrává příběh na téma, já chci být taky bohatý a pomstít se svým vykořisťovatelům. Co překvapuje, relativně slabá míra pokrytectví, nebo falešné morálky, tvůrci se rozhodli jít spíše cestou měkčeného realismu. Tatsuya (Hideaki Takizawa) má našlápnuto na cestu k vrcholu, potřebuje samozřejmě nějaké ty lidi využít, zahodit, ignorovat. Bohužel se mu do cesty připlete mladičká pianistka Izumi Eiko, která bydlí se sociopatickou matkou (jedna moje známá z VŠ podobný případ měla doma, není to fantazie scénáristů!). Tatsuya tak neustálá váhá mezi realizací své pomsty, opuštění svých cílů, aby byl s Eiko. Má to přesně tolik cliffhangerů, aby Vás to nutilo sledovat každý další díl. Naprosto mě dostává citlivý hudební podkres. Hasebe Toru zvolil komorní motivy, trochu orchestrace, nezbytné piano i nějaké modernější motivy. Samostatně by možná OST nepůsobilo moc organicky, ale do seriálu a všech scén to dokonale sedí. Nostalgici poznají skladbu Beach Boys, ending od Hideakiho mě baví, stejně jako jeho výkon, cílevědomý ranař který jde za svým a manipuluje vs. normální kluk, který je ztracen, ano navíc bude fanservis pro dívky, jak bejk. Kromě toho je na vysoké úrovni nejen hudba, ale i kamera. Vedlejší charaktery dobře obsazeny zahrány, hlavní dvojka sice táhne, ale ostatní jsou také důležití, Endo Kenichi opět v roli grázla. Ano musím dopředu varovat, že tohle není snadný seriál na skousnutí, takže ten kdo se vyhýbá smutně laděným věcem je varován, byť ten konec je možná až moc tragicky vydírací. Přesto to má atmosféru, která naprosto vtáhne, vážně to funguje hodně magicky, ta atmosféra léta, zároveň dusno mezi postavami, bravo. Trošku zamrzí, že některé nadhozené témata, otázky ustoupí romanci, ale pořád je to na japonské docela nekonvenční, otevřený seriál, který nehájí bohaté vrstvy a sociální nespravedlnost ()