Praha vs. prachy

Na dokumentu je viditelná neúčinnost systému ochrany před nepoctivými taxikáři. Magistrátem má celé nákladné oddělení věnující se tomuto - jezdit za taxíkem a zjistit předražení. Taxikář pak zaplatí kauci a jezdí dál, turisté nechtějí svědčit proti taxikáři. Policisté dají pokutu dvě stovky...Figuranti z magistrátu když nepoctivce chytí, zahájí správní řízení. Pomohli by vysoké tresty, ztráta licence. Dobrý krok udělala pod tlakem Krnáčová. Osobně jsem se na zahraničních akcích přesvědčil , že většina turistu není schopná ujít pěšky více jak kilometr z důvodu slabé kondice.Aby unesli batoh místo kolečkových kufrů, to už vůbec nehrozí. (24.07.2020)

To že v Praze taxikáři okrádají turisty snad ví všichni. To že v Praze kvete korupce snad ví všichni taky ( osobní zkušenost, kdy si státní úředník řekl při kontrole o úplatek ). To že Janek nemá strach do toho takto jít - obrovský obdiv. Jen tak dál ( ale přes tu korupci to stejně nakonec podle mne nemá smysl ). (28.04.2015)

Ono ani není tak šokující, že a jak taxikáři turisty okrádají a ani příliš nepřekvapí, že magistrát či MP nemají žádné páky s nimi zatočit. To jsou fakta, která jsou nám známá a bohužel nad nimi leckdy mávneme rukou. Ale co mi hlava nebere je skutečnost, že předseda taxikářských odborů se v klidu na kameru přizná, že krade a dává všem na vědomí, že v tom hodlá pokračovat a absolutně nemá strach, že by se mu mohlo něco stát. A to se nejedná o žádnou skrytou kameru, ale o regulérní rozhovor, se kterým souhlasil V Domě odborů. Ta arogance by jednoho dokázala vytočit do běla. To samé se dá říct o jeho pokřiveném pohledu na spravedlnost, kdy svojí kriminální činnost považuje vlastně za spravedlivou, protože "to auto něco stálo". To by jeden blil. Každopádně Janek Rubeš všem těm televizním rádoby reportérům ukazuje, jak se dělá investigativní žurnalistika. 100% (11.04.2015)

"Pro mě je naprosto dostačující důkaz podvodu to, že cesta měla stát kolem 150,- a taxikář si prostě řekl o 490,-." Taxíkem ze zásady nejezdím a kvůli taxikářskému okrádání cizinců nemám špatné spaní, ale přesto jsem si myslel, že tohle mě bude bavit. Zůstalo to tak na půl cestě. Je z toho totiž jasně patrné, že zdokumentovaná skupina podvodníků není hamižná a dokáže upustit peníz. Něco na Magistrátu, něco hlídkařům a asi ani novináři nejsou úplně škodní. Z tohoto úhlu pohledu připomíná Jankova snaha spíše boj s větrnými mlýny. Všichni jsou si vědomi své nedotknutelnosti, hlavní odborář se obvinění směje do kamery a nevyřešilo se nic, přestože ambice na to určitě byly. (02.01.2018)

Pokud se v tomto roce objevil jeden český dokument, který stojí za vidění, je to série Praha vs. prachy na Streamu. Janek Rubeš možná není stoprocentně pohotovej a výřečnej moderátor, ale dohání to minimálně osobní statečností a chutí věnovat se palčivýmu tématu. O tom, jak hrozně zlý to je, svědčí nejenom množství důkazního materiálu, který se dokumentaristům podařilo do dvanácti kratičkých epizod nasbírat, ale hlavně ochota podvodníků mluvit na kameru, otevřeně vyhrožovat a zastrašovat, protože ví, že se jich stejně nikdo nedotkne. Takovej pocit těžkomyslnosti jsem už dlouho nezažil. Jednání taxikářské sítě je tak organizované a zároveň otevřeně zločinné, že se pro ně hodí jen jedno označení - mafie. Policie je zjevně zčásti uplacená, zčásti lakonická a ta hrstka povolaných, kteří aspoň něco dělají, nemá vlastně stejně žádné pravomoci (udílení dvoustovkových pokut je očividnej nonsens ve chvíli, kdy taxikář vydělá na podvodným ritu kolem pěti stovek). Vrcholem je pak Krnáčová, který kluci z týmu neudělali dost přesný notičky na to, aby mohla aspoň předstírat, že "nekecá a maká", takže se tváří zmateně a neurčitě blekotá, že "něco vymyslí" a její mluvčí mezitím ztrapňuje dokumentaristy, aby jí kryl záda. (20.12.2015)