1992

1992 (2015) 

In Italy there is no business without politics aneb příběh korupce ve všech jejích podobách skrze osudy šestice obyvatel Milána. Počátek devadesátek vypadal, že i díky akci “Čisté ruce“ se Itálie zbaví odkazu zkorumpovaných osmdesátek a politických žabomyších půtek. Stal se však pravý opak a byznys, média, politika i mafie ještě více začali jednat dle „já na bráchu, brácha na mě“. Ano, především v podobě charismatického milánského überbyznys-mediálního magnáta Berlusconiho. Seriál však není o něm (jakkoli se párkrát mihne), ale o podhoubí „společenského klima“, které mu (a jemu podobným; zdravíme agenta Bureše) umožnilo dostat se k moci. Tvůrci se drží přístupu „vymýšlíme si, ale mluvíme pravdu“; tedy vycházejí ze skutečných událostí, ale motivace jsou vyfabulované. Každopádně to však působí, že to tak klidně být mohlo. Velkou výhodou je již zmíněná šestice dějových linií. Každá je tak dobrá, že by utáhla samostatný seriál. A navíc se každá nese na trochu jiné vlně; je tu „madmenovská“ linie z reklamní agentury, která sonduje možné budoucí politické hvězdy „aby s nimi byla zadobře“, procedurální vyšetřovací z akce „Čisté ruce“, příběh jednoduššího a horkokrevného vojáka vracejícího se z Iráku a jeho politické kariéry, kdy ho k zisku laciných bodů zneužije nacionalistická strana, krasavice, která se skrze vztahy se slavnými a mocnými chce prosouložit až ke kariéře celebrity a hvězdy stříbrného plátna apod. Působí to tezovitě a jednorozměrně? No a přesto jsou ty postavy všechno, jen ne jednorozměrné a tezovité. Navíc je to celé výrazně filmové, skvěle zahrané (všemi, ale jednoznačný herecký objev je bývalá miss Itálie Miriam Leone, nechápu že s takovým talentem není u filmu již dávno), nepřešlapuje to na místě a… A samozřejmě to má i nějaká ta zásadní „ale“. Konkrétně dvě. Ty linie se (ne)přímo výrazně ovlivňují, což na škodu není, ba právě naopak. To že se v pozdějších epizodách krom toho v roztodivných kombinacích zaplete v zásadě každý s každým z každé té linie již nezvykle působí. Především v páté epizodě to vypadá, že v Miláně a Římě žije všehovšudy jen těch pár postav. A poté že dvě linie jsou obohaceny o „thrillerovou“ nadstavbu, která sama o sobě nijak špatná není (v reklamní je vydírací element „vím co jsi provedl v minulosti“ a v procedurální zase stezka osobní pomsty proti jednomu z mocných), ale do takto v realitě ukotveného seriálu to působí zbytečně naroubované; jako by se autoři báli, že quality TV postavená čistě na postavách a prorůstání korupce společností by diváky nebavila a bylo zapotřebí jim dát nějakou tu žánrovou obezličku. | S1: 4/5 | (22.01.2016)