Obsahy(1)
Hasegawa Takaši, nadaný skladatel, nedokáže složit „love song" od té doby, co jej opustila přítelkyně Rina. Nedopatřením pošle nedokončený kus své práce Murakami Amane přes e-mail. Ta je jeho tvorbou dojata, a tak mu píše e-maily, i když nedostává žádnou odpověď. Tu dostane až tehdy, když se podepíše „Teru Teru Bozu", a v podobě jedné otázky „Kdo jsi?". Hasegawa se ptá, protože dárek na rozloučenou od Riny byl právě „Teru Teru Bozu". (Zíza)
(viac)Recenzie (1)
V té době to muselo být úplně žůžo, protože se tolik ještě takové příběhy nepsaly. Velká osudovost. Neustálé míjení. Lhaní lásce, abys ji získal/a, ale nakonec uvědomění, že se to nedělá a propuštění jí ze spárů, aby mohla na své červené nitce osudu vyšplhat až za tím, kdo je jí souzený. Je to klišé. Ale scénárista božsky tahal diváka za fusekli, neustále ho schválně napínal a napínal, aby ho dráždil a dělal to velmi intenzivně. Tahle hravost se mi líbila, i když lezla na nervy, takhle brutálně si s divákem dneska už moc scénářů nehraje. Takenouči jako vždy perfektní, já toho chlapa prostě žeru, Tanaka Misato nemastná neslaná, ale asi taková měla být. Její postavě jsem nijak zvlášť nefandila, ale ani jsem neměla moc důvodů ji nesnášet. Taková ta tichá puťka, co svým něžným hláskem a dobrým srdce tajně hraje na struny nejednoho srdce. Prostě nůda charakter. Kéž by byly k sehnání lepší videa... Pěkné klišé z roku 1998, na kterém pak staví spousta dalších romantických seriálů (japonských, korejských...). ()