Stockholm, Pennsylvania

...Nedokážu říct co je nejhorší co mě v životě potkalo. Jestli být s tebou po celý život nebo být bez tebe po jeho zbytek... Tak tohle bylo celkem zajímavý psychologický drama. Né, že by bylo zpracování filmu nějak dech beroucí a ani hercký výkony nejsou nějak extra oslnivý ale s tématem Stockholmský syndrom si tenhle film poradil celkem obstojně. Je to film nad kterým se divák po dokoukání musí zamyslet. Film klade spoustu otázek na něž se hledá odpověď jen velice stěží, pro toho co takovou situaci nezažil. Jedna věc je ale jistý. Veškerý oběti únosů a je jedno jestli u nich vznikl Stockholmský syndrom už stejně nebude mít nikdy normální život. Tohle zákonitě musí člověka poznamenat nadosmrti. Slabší 4 hvězdy. (30.10.2021)

Námětem podobné vynikajícímu Room. Jenže zatímco tam byly využity dva pohledy, za jedno pohled matky, která zažila skutečný život před únosem, za druhé syna, který je ještě dostatečně malý. aby se po návratu do reálného světa bez větších nesnází adaptoval, Stockholm, Pennsylvania přináší pohled na podobnou situaci z třetí perspektivy. Konkrétně z pohledu dívky, která byla v době únosu příliš malá, aby si pamatovala svět kolem, a v době nálezu příliš dospělá, na to aby dokázala náš běžný svět pochopit a přizpůsobit se mu. Řemeslně je Stockholm oproti zmíněnému Room více průměrný, spíše televizně laděný, role jsou víceméně osazené nevýraznými herci, jejichž herecké výkony jsou jen solidní, ačkoli já mám pro Saoirse slabost, což filmu lehce přidává. Film podle mého více zapůsobí myšlenkama, které v divákovi může vyvolat, než tím, co mu konkrétně přednese. Mně každopádně i po dokoukání snímek několikrát úspěšně zaplnil hlavu přemýšlením nad dívkou, pro níž je život ve sklepě, díky sedmnácti letům v něm prožitým, přirozenější realitou, než život kdekoli jinde a stejně tak přemýšlením nad matkou, kterou nadálé události dovedou do takového psychického kolapsu, že se sama začne k dceři jejím omezováním svým způsobem chovat podobně jako by byla sama v roli únosce. Navíc mě zaujal otevřený konec, který mě nutí pohrávat si s myšlenkou, že se sama Leia stává věrnou kopií svého "opatrovníka" a smysl svého života nachází v tom, že ho dožije v jeho stopách se svým "vlastním" dítětem. 70% (29.01.2016)

Tohle je hodně velká zátěž na mozkovnu. Tady člověk nemůže obdivovat dechberoucí herecké výkony (při vší úctě k Saoirse Ronan a Cynthii Nixon) a být na větvi z dramatických scén, ale o to víc ho film nutí, aby přemýšlel. Vést diskuzi o tom, zda je správné vytrhnout dívku ze spárů psychopata, byť jí dotyčný vychovává s láskou, je bezpředmětné. Prostě je. Otázkou je, co potom? Pokud je dítě uneseno jako předškolák a vráceno coby mladá žena, neexistuje uspokojivá odpověď. Ta bezvýchodnost je cítit z každého záběru V tomto případě je postup matky jistě hodný odsouzení, ale na druhou stranu se dá pochopit. Stejně jako člověk chápe hlavní hrdinku, která je prakticky bez varování hozená do světa, o kterém nemá ani ponětí a za zdnálivou neochotu spolupracovat se na ní nikdo nemůže zlobit. Nikole Beckwith si zvolila pro debut zatraceně těžké téma a obstála se ctí. 85% (31.01.2016)

Sledovat kariéru Saoirse Ronan je pro mě stále něco jako chlípné voyerství, ze kterého se cítím trochu provinile. V tomto případě dvojnásob, protože jsem neustále nucen dívat se na její mlčenlivé osamění v pokojíku skrze statické záběry, které pracují pro překvapivě odvážnou tezi, zdali skutečný život není ve své podstatě stejně uzavřený a omezený, jako pod zavřenými sklepními dveřmi člověka, "který to s vámi myslí dobře". Nemusíme se bát, že bychom během stopáže pronikli za bezvýraznou tvář protagonistky, zato v polovině přijde neočekávaný zlom, který sice film překvapivě odešle kamsi do čistě thrillerových vod, ovšem těžko říct, na co jiného bychom se mohli poté dívat, kdyby se příběh držel stále ve stejných mantinelech. Na to, jak špatně a staticky je to zrežírovaný, má ten film vlastně docela koule. (31.01.2016)

Kto by nepoznal Stockholmský syndróm? Syndróm, kedy vás to ťahá späť k vašim únoscom, než k vaše pravej rodine. Psychologická dráma kladie niekoľko otázok, ktoré si každý divák asi položí sám. Ako reaguje unesené dieťa predškolského roka, ktoré sa po sedemnástich rokoch vráti späť do svojej rodiny. Keď bolo únoscom dievča vychovávané s láskou v bezpečí samoty. Teraz sú citové vzťahy v rodine pretrhané a dievča nenachádza žiadne nové puto. Leia skôr túži po samote a desí sa súčasného sveta a spoločnosti. Matka sa snaží všetkými spôsobmi, niekedy aj zavrhnutiahodným situáciu zmeniť. Málo platné, Leia je stále priťahovaná k svojmu únoscovi. V druhej polovici sa film vyvinie v slušný thriller, čo je len dobre pre diváka. Všetko to však na mňa pôsobí lacným dojmom. Skoro nikam sa z domu nevyberieme. A je tam málo scén s únoscom. Rozhodne som sa ale nenudil aj kvôli skvelému výkonu Saoirse Ronan. (06.12.2019)