Izba

Někdo z toho možná cítí Hollywood, já z toho cítím poctivé nezávislé drama, kterému většina těch hollywoodských umělohmotin nesahá ani po kotníky. Silné, skvěle odehrané, v jeden moment šíleně napínavé a hlavně znepokojivé. Dětská naivita ještě umocněná o milosrdné překrucování reality je fantastická, stejně tak Jacob Tremblay - nevzpomínám si, kdy naposledy mě takhle zasáhl dětský výkon. 4,5* a wow (nebo spíš brr?) k tomu. (08.12.2015)

Niekedy stačia štyri steny a dvaja správne zvolení herci a vznikne z toho film, ktorý vás vtiahne od prvej minúty. Od prvej minúty ste ochotní prežívať s hlavnými hrdinami všetko, čo sa v malej izbe len zažiť dá. Pretože napriek všetkému je to už váš domov, je to všetko čo máte a nič viac predsa ani neexistuje. Túto časť filmu by som trošku viac natiahla, myslím, že by sa z toho dalo ešte celkom slušne čerpať. Na druhej strane, v živote "vo svete" bol priestor občas nevyužitý, dej nešiel až tak do hĺbky (čakala som, že Jackovo začlenenie do života bude oveľa komplikovanejšie, predsa bolo xy vecí, o ktorých dovtedy ani nemal len tušenia). Priznávam sa, že som troošičku sklamaná, ale to bude aj tým, že som od filmu čakala fakt veľa. Napriek tomu bol film veľmi citlivý, ťažko stráviteľný, s nádhernou hudbou a myšlienkami: There's so much of "place" in the world There's less time because the time has to be spread extra thin over all the places, like butter. . Brie výborná a Jacob? Obávam sa, že tento chlapec sa pre herectvo narodil. (09.01.2016)

(2x) Ačkoli jde o fikci, může příběh Emmy Donoghue skvěle posloužit jako katarze a vyrovnání se s mnoha podobnými skutečnými příběhy (Natascha Kampusch, Elisabeth Fritzl). Velmi důležité je, že příběh nekončí vysvobozením z pokoje, ale naopak tímto momentem začíná to důležité. Brie Larson a Jacob Tremblay jsou vynikající. (23.11.2022)

Psychologická dráma so všetkým všade, vťahujúce a pútavé. Výborne napísaná a spracovaná téma psychologického rozmeru obetí únosu a ich vyrovnávanie sa s prežitou traumou. Najviac ma oslovilo rozdelenie prostredia a vlastne aj celej psychologickej roviny problému ústrednej sympatickej dvojice na dve časti. V tej prvej dominuje psychika matky, ochrankyňa a vychovávateľka malého syna v malom, uzavretom priestore, ktorý je však pre jej syna celý svet. Pevne stanovené pravidlá im obom dávajú pocit bezpečia a istoty, hlavne malému Jackovi. V druhej časti zase dominuje Jackova psychika, ľahšie sa dokáže vyrovnať s "traumou" náhlej slobody, tlakom médii a celého sveta. Dôvodom (ako aj vo filme bolo správne poznamenané) je predovšetkým tvárnosť detskej duše a ľahšie sa prispôsobenie zmenám, nech sú akokoľvek veľké. Našťastie. Dospelý človek to má v tomto smere omnoho ťažšie. Z toho dôvodu si myslím, že film verne a celoplošne zachytil psychologickú podstatu tejto témy, čo je veľké plus. Možno jediný problém vidím v minimálnej a jemnučkej umelej dojímavosti (stret s rodinou) a zvláštne kuriózny spôsob vyslobodenia sa zo zajatia. Ale to všetko je veľmi subjektívne a len môj pocit. Výborná vec. 85/100 (17.02.2016)

Případy Fritzlů, Wolfgangů Priklopilů a jim podobných mě nehorázně děsí, ale zároveň fascinují svou zrůdností, že je něco podobného vůbec možné (a velmi pravděpodobně častější, než si uvědomujeme). Tento film mne tedy logicky ihned zaujal. Líbilo se mi vykreslení vnímání omezeného světa Pokoje dítětem i následné vyrovnávání se s realitou, kdy dítě změnu prostředí paradoxně snášelo lépe, než matka. Scéna útěku mi vehnala slzy do očí. Opravdu to na mne zapůsobilo. Myslím si ale, že pětileté dítě by si bohužel takto poradit nedokázalo. Chlapeček z filmu působil rozumně, říkáte si. Nojo ale jemu bylo v době natáčení osm. Každopádně jsem asi neviděl film, který by silněji zobrazil pouto matky a dítěte. 9/10. (01.01.2016)