9. duben

Menšia komorná dráma o jednom márnom boji a zbytočne stratených životoch. Bolo tragikomické pozerať sa, ako tí chudáci išli na bojisko (ak sa to tak dá nazvať) na bicykloch a so 40 nábojmi vo vrecku. No plní odhodlania, smutné a hlavne zbytočné. Opäť zaujal najmä Pilou Asbæk, ktorý film ťahá trochu hore. Lepší priemer. 65/100 (26.06.2020)

Pomerne netradične pojatý, ale aj tak slušný menší vojnový film z dánskej produkcie, na ktorom je zaujímavé nielen to, že sa venuje tým prvým, ktorí sú nútení čeliť agresorovi, ale hlavne ten výrazný rozdiel v bojaschopnosti oboch strán. To mi už štýlom skôr pripomínalo prakticky až sci-fi filmy, v ktorých ľudstvo čelí omnoho vyspelejšej mimozemskej livilizácii, než štandardné vojnové filmy, v ktorých býva ten rozdiel dvoch strán predsa len trochu vyrovnanejší. A tak síce dejovo sa nejedná o nič výnimočné, aj keď aspoň vďaka ideálnej dĺžke je to tempo príjemne svižné, ale práve tá atmosféra prakticky neporaziteľného protivníka, ktorý sa nachádza neďaleko a jeho postup vlastne nie je možné zastaviť, ale vojaci aj napriek takmer beznádejnej situácii sa aj tak len tak nevzdajú ma na tom dlhší čas dosť bavila. A podporuje to aj fakt, že Nemci tu s výnimkou záveru nemajú vlastne žiadny priestor a jedná sa len o protivníkov v diaľke, s ktorými sa nedá vyjednávať. Celkom mi sadli aj postavy, ktoré mi prišli sympatické, obzvlášť dôstojník a tak som im nemal problém fandiť. Po akčnej stránke sa tu ani nedá čakať nič výnimočné, ale aj tak film ponúkne tri celkom slušne zvládnuté bojové sekvencie, ktoré sú ale očakávane celkom krátke, keďže hlavným postavám v danej situácii aj tak nezostáva nič iné, len protivníkov na chvíľu spomaliť a hneď ustúpiť. A ani režijne to dopadlo skôr len tak štandardne. Takže 9.april nie je práve film, ktorý by vo svojom žánri kvalitou vynikal a znovu si ho už asi nepozriem, preto aj to priemernejšie hodnotenie, ale aj tak som rád, že som si to pozrel, bavilo ma to. 66% (21.02.2016)

„NEBYLO TO ZBYTEČNÉ. ALE CENA JE PRO NĚKOHO PŘÍLIŠ VYSOKÁ…“ /// Je 8. dubna 1940 a Němčouři už stojej za Dánskejma vratama. Nezvanou návštěvu se Dánové rozhodnou přivítat s hrdostí. Jsme vrženi do situace – třeba jak to znáte s Českýho století. Tohle je totiž film o lidech, kteří nepříteli čelili z Dánský armády nejvíc. Cykločeta proti divizi – věrohodnost tomu věru nechybí. Počátek okupace Dánska je předveden tak, že za každým padlým i raněným vidíte především člověka. A nakonec, jelikož znám ten pocit, že se mnou někdo kurevsky vymrdal, těm klukům rozumím. Jeden by řekl, že si alespoň (na rozdíl od nás) nemají co vyčítat, ale v nesmyslnosti není síla… Malej, ale přesvědčivej snímek, prostej patosu a plnej zklamání, kterej slouží jako pocta těm, kteří tenkrát bojovali. Navíc baví Pilou Asbæk v jiný roli, než jako Euron Greyjoy. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, co a jak uvázat na kolo. Třeba kulomet... 2.) Chcu poradit Stropnickýmu s modernizací armády (jen kurva nevím, jestli byste to chlapi zvládli…). 3.) Thx za titule „UniCorn“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (06.04.2016)

Útok na Dánsko bol plánovaný ako súčasť nemeckej operácie Weserübung, potom nasledoval útok na Nórsko. Hitler sa k tomuto kroku odhodlal potom, čo Veľká Británia a Francúzsko chceli zablokovať dodávky švédskej železnej rudy do Nemecka. Invázia Dánska začala ráno 9. apríla 1940 a bola vedená po zemi, morom ale aj vzduchom. Dánska vláda o pripravovanom útoku vedela a nechcela dať Nemcom príčinu k ozbrojenému útoku a nenasadila armádu k obrane. A tak obranu krajiny zabezpečovali iba malé a rozptýlené jednotky pohraničnej stráže a prvky divízie Jutland, tak ako to bolo vidieť v tomto filme. Táto invázia trvala 6 hodín a dánsky kráľ Kristián X, usúdil, že jeho armáda nie je schopná čeliť útoku nacistov a Dánsko kapitulovalo. (08.09.2015)

Poctivě odvyprávěné vojenské drama z druhé světové války, které je opět z trošku jiného pohledu. Pro změnu z pohledu dánského vojáka. Například zjistíte, že pěchota nebyla podpořena tankovou divizí, ale zase se naučila za půl minuty vyměnit duši na jízdním kole. To se pak člověk nemůže divit, že Němci Evropu na začátku války přeřízli Blitzkriegem tak snadno, jako tupý nůž půl hodiny ležící máslo na sluníčku. To se totiž doslova nabízelo. Tento film kromě tohoto zjištění také nabízí solidní porci dánské hrdosti, která se promítne i do závěrečné scény. Nic nového pod sluncem, ale dokazuje, že i evropská kinematografie dokáže natočit dobrý válečný film. (20.09.2016)