American Crime Story - Lid versus O. J. Simpson

Znovu nezbývá než žasnout nad tím, kam se seriálová produkce v posledních letech vyšvihla. Nádherně vystavěný narativní proces s božími herci a šviháckým retro kabátem, který v jediné chvíli diváka nezahlcuje, nýbrž neustále rafinovaně napíná a drží v šachu. Každá epizoda se může opřít o jinou formální dominantu (od rytmizovaného střídání více dějových linek přes jejich nápadité překrývání až po hrátky s časem či s dokumentárními prvky) a nehorázně mě bavil proměnlivý přístup k postavám, který umožnil zakomponování osobních rovin bez toho, aby odváděly příliš pozornosti od samotného procesu (zpočátku pragmatická a cynická právnička je v závěru nejemocionálnější a nejkomplexněji rozvedený charakter). Neustále dostáváme zásadní informace a motivační nitky, ale sranda je, že mnohdy začnou dávat smysl až po několika epizodách, kdy už divák zpracovává desítky dalších a neméně podstatných podnětů. Prďácký je ale také symbolický hudební podkres a už zmíněný casting - dlouho jsem neviděl, aby se herci do reálných protagonistů tak grandiózně převtělili (paradoxně až na Goodinga, který Simpsonovi moc podobný není - ale hraje výborně) a ještě déle jsem nečučel na pardála Travoltu, jak si nějakou roli takhle užívá. Strašně moc bych si přál, abych to mohl zhlédnout, aniž bych dopředu věděl znění verdiktu, protože by mě to emocionálně usmažilo jako žížalu na sluníčku. Ale i tak - nejlepší soudní drama, co kdy vzniklo, Vyvolávače deště nebo Norimberský proces nevyjímave. (16.11.2017)

Vynikající a fascinující pohled na jasný případ s jasnými důkazy, který se změnil v největší šaškárnu, kabaret a zvrácenou frašku, kterou žila celá Amerika. Krásně to ukazuje, proč není dobře, když o vinně a nevinně rozhodují obyčejní občané z lidu, kteří nemají žádné znalosti o práci vyšetřovatelů a soudů. A taky to ukazuje, proč by se soudy neměly živě vysílat v televizi a dělat z nich show. Je to podobné, jako vymývaní mozků lidem marketingovými experty před volbami. Je zajímavé vidět, že obdobné problémy jsou všude na světě. Filmařské provedení je po všech stránkách naprosto brilantní hereckými výkony počínaje, střihem, hudbou, scénářem, kamerou a režií konče. Není tomu co vytkout. (18.05.2018)

Případ OJ Simpsona mě vždy zajímal, ale nejdříve mě překvapilo, že má seriál tolik dílů, protože jsem se bál, jestli to nebude zbytečně natahované. Ale zbytečně. People v. OJ Simpson nabízí komplexní pohled na mnoho účastníků, díky čemuž dokážeme pochopit motivace i mnoha na prvních pohled jasných padouchů a nebo naopak vidět i chyby "klaďasů". Protože má seriál takovou stopáž, tak kromě toho, že velmi věrně zobrazuje různé slavné situace, zabývá se i takovými aspekty případu jako je porota. Porotní systém byla jen jedna z mnoha věcí, u kterých jsem měl chuť si trhat vlasy. Celý seriál je vlastně fascinující, i když taky trochu "nasí*ací", podobně jako třeba show Johna Olivera. Máme tu problematiku rasismu, médií, policie a právě soudního systému s tou jejich ujetou porotou zaujatých laiků. Čekal jsem, že tohle bude další věc na Netflixu, která láká diváky na to, že uvidí něco "podivnějšího než fikci", a taky že jo. Není to přímo dokument a kvůli dramatizaci jsou tam některé věci lehce upravené (vztah mezi Marciou Clark a Cochranem je asi trochu přiostřený) či vynechané (např. sexismus soudce Ita), ale důraz na realističnost je tam opravdu ohromná. Případ OJ Simpsona je neuvěřitelný, vyobrazená důležitá společensko-politická témata neustále aktuální, a zpracování toho všeho je fakt prvotřídní. (9/10) (17.07.2020)

Ten právnický tenký led mě neskutečně bavil a čím byl absurdnější, tím víc. Je to až směšné, jak skutek sám přestává být podstatný, když nastoupí bitka, kde jde především o zdiskreditování klíčových svědků a hra na rasismus, s nímž je to na hraně i ve vlastních řadách. Co se obsazení týče, Cuba a Travolta mě vyloženě iritovali, jak se na to nehodí, zato Sarah Paulson a jejího partáka jsem si vychutnávala, jejich prezentace u soudu a především atmosféra v soukromí jim u mne vynesla 5. (06.07.2018)

Herecky rozkolísané a občas lehce na hraně přestylizovanosti, ale jako celek bez diskusí dramatické, vrstevnaté, inteligentně napsané a společensky stále nesmírně relevantní. The People v. O.J. Simpson dobře odhalují, jak se debata o rasismu může zvrhnout v utilitární hon na čarodějnice, v němž jsou páchány stejné přečiny, proti kterým se původně vystupuje. Společně s Jednou nocí zároveň nekompromisní pohled na americkou justici, která naslouchá spíš příběhům než důkazům. (18.12.2016)