Bitka o Sevastopoľ

Další válečný film, který je však v leččems jiný- za prvé není americký (i když je tam zoufalá snaha trochu "Ameriky" do filmu dostat) a za druhé hrdinou se stává - žena...Výsledek není špatný třeba bojová scéna na moři si s americkými velkofilmy nezadá, ale místo amerického patosu je tu ruský (sovětský) a takyje to úmorně dlouhé, mnohde nudné...jak říkám, není to špatné, ale zázrak se nekonal....70% (29.10.2017)

Práve bol prekonaný svetový rekord za nechutný patetizmus. Hollywood si môže zájsť na školenie načerpať nové nápady. Jediné čo stojí za zmienku, sú výborne zvládnuté bojové scény, všetko ostatné mimo fronty len jedným slovom - kakačka. Je to škoda, pretože životný príbeh L. Pavličenkovej si zaslúžil lepšie spracovanie. 35/100 (31.05.2015)

Nejdřív ze všeho si dovolím odcitovat nesmrtelný kamarádův popis (knižní) Aryi Stark: "problém s Aryou je v tom, že začala uznávat pouze svoji vlastní sílu, o které má navíc poněkud přehnané představy. Její žebříček hodnot se zredukoval na prosazovaní vlastních zájmů, a každého, kdo jí jen trochu nevyhovuje, považuje hned za nepřítele. Vzhledem k okolnostem, jejímu věku a nátuře se není čemu divit, ale nijak odvázaný z ní nejsem." Ten se dá prakticky bez jakýchkoli modifikací použít na všechny jakože silné válečnice, které nám spisovatelé a scénáristé přinášejí. A týká se to i této filmové Ljudmily. Nevím, jaká byla Pavličenková doopravdy jako člověk, ale taková, jakou mi ji představil film, spadá do téhle škatule ne proto, že by ji tak zformovala válka, ale tyhle rysy jí scénář vnukl od předválečných let (no, možná na tom měl podíl tatík z NKVD) a nějakou proměnou projde až tak v poslední čtvrtině, kde se začne chovat konečně trochu jako člověk (přičemž beru teď děj chronologicky, takže scény z USA počítám do toho konce). Jinými slovy, opět jsem se nedočkal ženské postavy "silné" dle současných měřítek, která by zároveň v určité míře nepůsobila jako hovado sociální interakce s okolím. Zároveň bych rád, aby bylo jasno, že to nikterak neumenšuje obdiv k jejím výsledkům, jen jako člověk (nebo tedy postava, je to film) mi stále přišla úctyhodnější její kamarádka, která není srab jen proto, že životy neukončuje, ale zachraňuje. Prožívá přitom stejnou hrůzu okolo, a dokáže zůstat člověkem. Pokud jde o film, jeho úroveň je kolísavá, několik scén je velice působivých a dobře napsaných, ať už se odehrají na frontě nebo v zázemí. Z těch bojových nálet na lodní konvoj, první boj a celkem zajímavé nápady ve sniperské škole (i když mi jeden moment okamžitě asocioval monty pythonovské How Not To Be seen), z těch mimo je nejsilnější smutný konec kamarádčina zasnoubení a americká scéna s "milodary" (tam se mi reakce Pavličenkové velmi líbila). Jako celek je film mírný nadprůměr, i když stále platí, že předností ruských (nebo rusko-něco) válečných filmů je taková špinavost a nekašírovanost oproti zářivé uhlazenosti. (14.05.2016)

Sniperskú tématiku mám veľmi rád, hlavne, pokiaľ sa týka skutočných osobností, ktoré v tejto oblasti patrili medzi tých najlepších, čo Ljudmila Pavličenko nepochybne bola a Rusi sa tentoraz vytiahli, keďže práve Boj za Sevastopoľ mi vo svojej kategórii sadol asi najviac. Síce sa mohol trochu viac odohrávať na bojisku, ale až na scény zo zámoria, ktoré mi prišli trochu nadbytočné, aj keď našťastie aspoň nie nudné mi to aj tak dejovo po celý čas nadmieru sadlo. Veľkú zaslúhu má na tom nepochybne aj hlavná hrdinka, ktorá mi vyhovovala v tej akčnejšej, ale aj civilnej polohe, preto ma bavili aj časti z jej mladosti, ktorým sa venuje úvodná fáza filmu. A dokonca ani romantika mi tu na moje prekvapenie vôbec neprekážala, keďže je podaná úplne inak, než vo väčšine podobných filmoch, menej výrazne a vkusnejšie, pretože muži jej života sa tu skôr prejavujú, ako jej pomocníci a ochrancovia, ktorí pre ňu dokážu položiť život. Celkom spokojný som aj po stránke akcie, na tých veľkolepejších sa síce trochu prejavuje nižší rozpočet, než by bolo vhodné, hlavne letecký útok, ale inak mi prišli kvalitné a aj pomerne špinavé. Ale aj tak som si viac užíval sniperské akcie, ktorých nie je až tak moc, no rozhodne potešia. V rámci hereckého obsadenia by to chcelo hlavne výraznejších mužských predstaviteľov, k týmto som si ani nestihol moc vytvoriť vzťah, ale hlavne, že charizmatická Julija Peresild to ťahá aj za nich. Na réžii a technickej stránke môžem vytknúť iba ten trochu nižší rozpočet, ktorý sa ale aj tak neprejavuje rušivo, inak mi to väčšinu času vizuálne, atmosférou, lokáciami a dokonca aj emóciami dosť vyhovovalo. Hlavne ten útek pred delostreleckou paľbou bol perfektný vo všetkých ohľadoch. A chválim aj hudbu, ruské piesne sú tu dobre dosadené, aby svoje sekvencie čo najlepšie podporili. Takže pár menších výhrad by som určite našiel, hlavne by som ocenil trochu viac sniperských akcií, ale aj tak sa mi to veľmi páčilo a s radosťou si to ešte pozriem. 79% (01.06.2015)

Ťažko sa mi vyjadruje keď k tomuto filmu čítam hodnotenie „odpad“. Film je historický takmer presný. Žánrovo je síce vojnový, ale to neznamená, že prioritou by museli byť boje o Sevastopol. Prioritou sú boje za Sevastopol a to je rozdiel. V roku 2013 začali Rusi a Ukrajina natáčať film o Sevastopolu a o niekoľko týždňov bol Sevastopol znova obsadený, tentokrát Rusmi. Film je životopisným filmom najlepšej Sovietskej ostreľovačky Ľudmily Pavličenkovej (1916 – 1974). Pri obranných bojoch utrpela zranenie, ale evakuovana z pevnosti bola až na jednej z posledných lodí. Na pažbe mala 309 zárezov. Potom ju pozvali do hlavného stanu. Jej hodnota bola veľmi cenná na propagandu. Bola vybraná ako členka delegácie do Veľkej Británie, Kanady a USA. Vo Washingtone ju prijal sám prezident USA F. D. Roosevelt s Eleonor Rooseveltovou. Bola prvým občanom ZSSR , ktorý vstúpil do Bieleho domu. Po návrate pracovala až do konca vojny v škole pre sniperov. A teraz trochu pravdy o živote. Ako 15 ročná otehotnela, v roku 1932 sa vydala za Pavličenka, syn sa narodil v júni 1932. V roku 1938 sa stala členkou streleckého krúžku. S manželom sa rozviedla ešte pred vojnou. (31.05.2015)