Bitka o Sevastopoľ

Nejdřív ze všeho si dovolím odcitovat nesmrtelný kamarádův popis (knižní) Aryi Stark: "problém s Aryou je v tom, že začala uznávat pouze svoji vlastní sílu, o které má navíc poněkud přehnané představy. Její žebříček hodnot se zredukoval na prosazovaní vlastních zájmů, a každého, kdo jí jen trochu nevyhovuje, považuje hned za nepřítele. Vzhledem k okolnostem, jejímu věku a nátuře se není čemu divit, ale nijak odvázaný z ní nejsem." Ten se dá prakticky bez jakýchkoli modifikací použít na všechny jakože silné válečnice, které nám spisovatelé a scénáristé přinášejí. A týká se to i této filmové Ljudmily. Nevím, jaká byla Pavličenková doopravdy jako člověk, ale taková, jakou mi ji představil film, spadá do téhle škatule ne proto, že by ji tak zformovala válka, ale tyhle rysy jí scénář vnukl od předválečných let (no, možná na tom měl podíl tatík z NKVD) a nějakou proměnou projde až tak v poslední čtvrtině, kde se začne chovat konečně trochu jako člověk (přičemž beru teď děj chronologicky, takže scény z USA počítám do toho konce). Jinými slovy, opět jsem se nedočkal ženské postavy "silné" dle současných měřítek, která by zároveň v určité míře nepůsobila jako hovado sociální interakce s okolím. Zároveň bych rád, aby bylo jasno, že to nikterak neumenšuje obdiv k jejím výsledkům, jen jako člověk (nebo tedy postava, je to film) mi stále přišla úctyhodnější její kamarádka, která není srab jen proto, že životy neukončuje, ale zachraňuje. Prožívá přitom stejnou hrůzu okolo, a dokáže zůstat člověkem. Pokud jde o film, jeho úroveň je kolísavá, několik scén je velice působivých a dobře napsaných, ať už se odehrají na frontě nebo v zázemí. Z těch bojových nálet na lodní konvoj, první boj a celkem zajímavé nápady ve sniperské škole (i když mi jeden moment okamžitě asocioval monty pythonovské How Not To Be seen), z těch mimo je nejsilnější smutný konec kamarádčina zasnoubení a americká scéna s "milodary" (tam se mi reakce Pavličenkové velmi líbila). Jako celek je film mírný nadprůměr, i když stále platí, že předností ruských (nebo rusko-něco) válečných filmů je taková špinavost a nekašírovanost oproti zářivé uhlazenosti. (14.05.2016)

Ťažko sa mi vyjadruje keď k tomuto filmu čítam hodnotenie „odpad“. Film je historický takmer presný. Žánrovo je síce vojnový, ale to neznamená, že prioritou by museli byť boje o Sevastopol. Prioritou sú boje za Sevastopol a to je rozdiel. V roku 2013 začali Rusi a Ukrajina natáčať film o Sevastopolu a o niekoľko týždňov bol Sevastopol znova obsadený, tentokrát Rusmi. Film je životopisným filmom najlepšej Sovietskej ostreľovačky Ľudmily Pavličenkovej (1916 – 1974). Pri obranných bojoch utrpela zranenie, ale evakuovana z pevnosti bola až na jednej z posledných lodí. Na pažbe mala 309 zárezov. Potom ju pozvali do hlavného stanu. Jej hodnota bola veľmi cenná na propagandu. Bola vybraná ako členka delegácie do Veľkej Británie, Kanady a USA. Vo Washingtone ju prijal sám prezident USA F. D. Roosevelt s Eleonor Rooseveltovou. Bola prvým občanom ZSSR , ktorý vstúpil do Bieleho domu. Po návrate pracovala až do konca vojny v škole pre sniperov. A teraz trochu pravdy o živote. Ako 15 ročná otehotnela, v roku 1932 sa vydala za Pavličenka, syn sa narodil v júni 1932. V roku 1938 sa stala členkou streleckého krúžku. S manželom sa rozviedla ešte pred vojnou. (31.05.2015)

Líbila se mi ta civilní část v Oděse. Bitvy jsou tu taky Ok, i když jim něco chybí, možná větší brutalita. Spíš ty povidaci pasáže jsou to, co mě moc nehrálo a co tomu ubiralo na tempu. Celkově je to ale solidní válečný film. Osobně bych byl rad, kdyby se Rusové vrátili k filmům ve stylu Jdi a dívek se. Pomalým, hlubokým a pocitovym. Velkofilmu už jsem viděl dost. (05.08.2023)

Pokud mimózní ruský název padá na vrub současným vřelým vztahům s Ukrajinou a snaze ukrást film Pavličenkové a naroubovat jej na město-hrdinu, pak jde o roztomile pitomý pokus bez šance na úspěch. Tohle je čistá sniper-biografie, s ohledem na místo původu velmi umírněná, protože si dovolí ignorovat lahůdky typu "…palbou z lehkého kulometu pobila celou desítku nepřátelských vojáků s důstojníkem" (wikipedia.cz) a dost sebevědomá na to, aby většinu sdělila situací, nechala diváka si to přebrat po svém a nepodpírala se polopatistickými dialogy. Tvrdé jádro žánrových fanoušků, které si dělá čárku za každou ustřelenou hlavu, a na konci se nedopočítá čísla 309, si tu nepochybně zaslzí nad všemi ohavně zdržujícími civilními a melodramatickými scénami, ale za sebe hlásím – tenhle film si můj čas zasloužil. Bez ohledu na to, že Nepřítel před branami se mi líbil o chlup víc. (27.05.2015)

Drama o sovětské vojačce, které překvapí vizuální stránkou a technickým zpracováním, ale z hlediska té příběhové to celé působí jako naivní pohádka, což není pro válečné drama příliš dobrá vizitka. Nevím do jaké míry je to natočeno podle skutečnosti, ale pokud byla Ljudmila Pavličenková alespoň z půlky takovou zapálenou bojovnicí, jak jí líčí tento snímek, tak by si zasloužila mnohem lepší film, než kterým je tento. Každopádně těch pár bojových scén, které film nabízí, je natočeno velmi zručně a o to více mě mrzí ta nezáživná omáčka kolem, jelikož celá ta zápletka na pozadí tlačí kvalitu filmu hodně dolů. Moje hodnocení 55%. (06.05.2016)