Toto je náš svet

Pokud odečtu Pána Prstenů, tak si Viggo Mortensen vybírá spíše menší filmy a toto je jeden z nich. Nápadem velice zajímavé rodinné drama s prvky komedie o neortodoxním otci, který se svou rodinou čítající šest dětí žijí v lese, odtržení od civilizace. To se změní po smrti matky, kdy musí celá rodina vyrazit do světa a potýkat se s nástrahami "normálního" života. Mortensen je výborný, stejně jako pár jednotlivých scén, ale jako celek film nefunguje úplně stoprocentně a v mnoha momentech se nepříjemně táhne, převážně v druhé dramatičtější části, kdy začne přituhovat. (04.02.2018)

Forma a styl natočení filmu je vlastně v rozporu s tím, o čem je. Snaží se nám přiblížit způsob výchovy odproštěný od konzumních a tradičních způsobů myšlení a činností a přitom je natočen vyumělkovaným konzumním způsobem. Vtipné je ovšem to, že si toho jsou autoři nejspíše vědomi, neboť tam dali ten poslední záběr. Poslední záběr, který konečně ukazuje život v plné nahotě, obyčejný, nudný, plný dlouhých okamžiků ničeho. Za to jim patří plus. Můj vztah k hlavní postavě se během sledování vyvíjel, od počátečního odmítnutí, až po přijetí toho, že některé jeho způsoby myšlení jsou mi vlastní. Neuvěřil jsem příliš tomu, že by způsob této výchovy zapříčinil nesmyslnou geniálnost všech jeho dětí, stejně jako oddanou poslušnost i v době puberty. Navíc film ukazuje dva extrémní světy, aby ukázal rozdílnost obou pohledů a přesto se mi zdálo, že toho bylo málo, přišlo mi i, že tam bylo málo konfliktu. Znám tyto rodinné ideové třenice až příliš dobře osobně, aby mi to tady nepřišlo příliš "slabé" a povrchní. Je to naivní a jednoduchý snímek, který je mi v lecčems sympatický, v lecčems moc ne, ale tak to bývá. (28.01.2017)

Láska na první pohled. Captain Fantastic probírá témata, která jsou mi hodně blízká a záměrně posílá do boje dva zcela odlišné světy. Na jedné straně jsou šťastné a přirozené děti, opovrhování moderním světem a nazývání věcí pravými slovy. Na straně druhé jsou rozmazlená a znuděná dítka, moderní svět, kde se rodiče chovají k dětem jako k bytostem, které ničemu nerozumí a musí zachovávat dekorum, protože tak je nastavená moderní společnost, kde se jakákoliv odchylka trestá. Svět, kde se lidé snaží přizpůsobit ostatní obrazu svému. Co je však na filmu krásné je, že se nesnaží postavit na jednu stranu – naopak ukazuje výhody a nevýhody obou světů. Při sledování jsem měl neustále úsměv na rtech a nikdy mi nepřišlo, že sleduji herce (až na Erin Moriarty, ta byla úplně vedle). Prostě film, který zahřeje u srdce. A závěrečné poučení? Všeho s mírou. (18.01.2023)

Jedním slovem paráda. Milý, lidský a na konci maličko zmoudřující. Asi nemusím stát na žádné straně barikády, stačí vzít jen rozum do hrsti a žít, podle svých pravidel, které já osobně považuju za nejlepší. A dostat rozum, nebo třeba ustoupit v padesáti letech? Chyby se dělají a nejlepší je jí uznat a zkusit začít trošku jinak. Když máte kolem sebe kupu dětí, nesmírně chytrých a fyzicky vyspělých, ale neví, co jsou to třeba adidasky, půjde to skoro samo. (16.10.2016)

Typický „Sundance movie“. Feel-good tragikomedie s pohodovým soundtrackem, výstředními, ale sympatickými postavami a předvídatelným vyústěním. Syrový úvod, zachycující první ze série rituálů podmiňujících Bodevanův vstup do dospělosti, přitom dává naději, že půjde o film více pravdivý než podbízivý a nenabízející na komplexní problémy pohádkově snadná řešení. Jenomže z oslavy života mimo systém, který člověka zbavuje jeho individuality, se film záhy láme v obehraný příběh o nezbytnosti socializace a respektování společenských pravidel. Postavy sice nejsou ochotny přijmout normy světa, kterým tak dlouho opovrhovaly, bezezbytku, ale jejich proměna je stejně vázána na podřízení se dominantní ideologii. Byť režisér citlivě rozložil pozornost mezi všechny členy rodiny, jímž vévodí Mortensenův prakticky dokonalý hrdina (jehož mytologizaci, patrnou již z originálního názvu filmu, Ross nijak neproblematizuje), nedokáže zamaskovat, že mu postavy slouží hlavně jako chodící argumenty na podporu konzervativní myšlenky o významu šťastné rodiny. Film díky líbivým záběrovým kompozicím, mírně cynickému humoru, přiměřené dávce patosu a dobře načasovanému užití povzbudivé hudby vyvolává zamýšlené emoce, ale ty rychle odeznívají, protože nestojí na přesvědčivém základu. Věřit nelze ani postavám, které se příliš snadno vzdávají všeho, zač tak dlouho a usilovně bojovaly, a v důsledku ani rádoby nonkonformnímu proti-konzumnímu poselství. 70% (03.08.2016)