Med v hlavě

Jsem nucen konstatovat, že si pomalu, ale jistě začínám zvykat na Tilův režisérský rukopis. A to není zdaleka všechno. Já si dokonce zvykl i na jeho dceru, což je skoro na pováženou. V Kouhoutovi na vině mi doslova pila krev, tak jsem musel napsat do Německa, ať s ní doma udělají pořádek. A ejhle! Ono se to povedlo. V rámci svých možností předvádí slušný průměr, což ale nemůžu říct i všech. S čestnou výjimkou Dietera, který tomuhle dojemnému průběhu o stáří dává ten správný šmrnc. Až na ten hodně citový konec, který kupodivu působil i na mě. Buď už fakt stárnu, nebo je to tím, že se blíží vánoce. Kdo ví, já sám ani ne. Ale teď, kolik mám dát? Tak tři a půl, ať nežeru. (11.12.2015)

Hm, vysoké očakávania sú niekedy fakt na škodu. V čase sledovania filmu to malo 87%, a tak som akosi čakal nejaký vysoko nadpriemerný filmový zážitok. Posolstvo príbehu síce veľmi veľmi pekné, ale takáto téma si zaslúži nejakú vážnejšiu a dôstojnejšiu atmosféru. Niekedy som mal pocit, že sledujem nejaký pokročilý sequel "Ten kluk je postrach" v stareckom vydaní - a práve to mi na tom strašne prekážalo (najmä v prvej polovici filmu). Celkovo tomu tá komediálna atmosféra vôbec neprospela. No a k tomu poriadne kusy nelogickosti (ako napr. peší prechod Alpami). Ale na druhú stranu treba priznať vynikajúce herecké výkony (najmä Dieter Hallervorden a Emma Schweiger), no a tiež úžasný dôraz na kameru (predovšetkým v putovnej časti filmu - Alpy, Venezia, etc.). Nuž, nebyť ten zbytočnej komédie okolo, mohlo to byť aj oveľa oveľa lepšie! (27.09.2015)

Skvělý herecký výkon představitele dědečka (Dieter Hallervorden). Mně se z celého filmu nejvíc líbila scéna v restauraci. Film je ve své podstatě velmi smutný a těch několik rádoby úsměvných scén z něj komedii neudělá. Musím se přiznat, že právě ty scény, které měly z filmu tu komedii udělat, na mě působily velmi rušivě. Těch škod, které způsobil Alzheimerovou chorobou stižený dědeček bylo jistě za sta tisíce eur. V reálném životě by to jistě nikdo nemohl nechat tak daleko dojít! (12.09.2015)

S každým dalším filmem mám čím dál větší pocit, že Til vykrádá sám sebe. Jistě, dá se to nazvat autorským rukopisem, možná to opravdu autorský rukopis je. Til prostě odhanul, co jeho publiku sedí a dělá filmy podle stejné šablony. A tak nějak mu to vychází. Nejsou to artové filmy a není to úplná břečka. Tak něco mezi. Pobaví to, někdy dojme, občas to člověk snese i podruhé. Každý se musíme nějak živit, no ni?! (26.12.2017)

Užasný příběh, o rodinně pomoci pochopení, a Alzheimerovou chorobou, něco nádherného na to nejdou ani snad najít lepší slova, škoda že nás děda opustil protože byl užasný, i jeho vnučka, která byla užasna statečná a měla velké srdce, film který ve vás zanechá neskutečně moc, slzy v očích se jenom vytváří a celou dobu film provází neskutečný soundtrack, výborný humor ve filmu, prostě skvěle natočeno, hodně smutné ale zaroven krásné. (18.02.2017)