Experiment

Nebýt toho neustálého prolínání na milenku hlavního hrdiny a mít to lépe dotaženou psychologii u některých postav, asi bych dal i 5*. Je to dost dobře natočené, napínavé a obecně to celkem dobře funguje. Fakt, mít to víc propracovanou psychologii, překousl bych i to prolínání a asi bych těch 5* i dal. Je to i dost drsné a zase to ukazuje, jak se jeden experiment může až brutálně zvrhnout (nečekejte gore, ale především psychické týrání, které přeroste v to fyzické). Akorát by mě teda zajímalo, jak to SPOILER na konci přežil ten imitátor Elvise, jelikož na konci se mluví o dvou mrtvých - což je ten profesor a ten, co ho ti dozorci ubili k smrti - ale imitátor Elvise taky docela dostal, ale asi ho našli včas KONEC SPOILERU. Silné 4* (19.06.2019)

I když je to film celkem průměrný, tak můžu doporučit. Nejzajímavější je vývoj jednotlivých osobností v průběhu experimentu. Nemám příliš v lásce stísněné prostory a proto by pro mě pobyt v té černé skříni byl dost nepříjemný, ale nejdrsnější byla scéna kdy strážník Berus - ten největší psychopat (Justus von Dohnanyi) řízne do ruky Tareka Fahda (Moritz Bleibtrau). Musím přiznat, že i po shlédnutí tohoto filmu bych klidně do takového experimentu šel. (16.07.2006)

Drsné. Pozvolna stupňované drama se postupem času zvrtne v husí kůži nahánějící thriller. Herecké výkony jsou celkem věrohodné, film může vzhledem ke skutečným událostem působit klidně jako dokument. I když má snímek dvě hodiny, již od prvních okamžiků začátku "experimentu" dostanou věci takový spád, že vše uteče jakoby mrknutím oka. Poslední půlhodina je pak děsivou přehlídkou těch nejdivočejších lidských vlastností, kdy se téměř ze všech zůčastněných stává divá zvěř, jednající zcela na základě instinktů. Včetně toho nejdůležitějšího: přežít. Výborná vězeňská chuťovka a film, který vás z depky rozhodně nedostane... (16.07.2010)

Kdo má trochu povědomí o Stanfordském experimentu nebo i viděl dokument Quiet Rage, tak si jistě povšimne, že film se docela dlouho drží skutečných událostí a je to docela podobné tomu, jak to ve skutečnosti probíhalo (detailu, že se nejedná o studenty a pár dalším nesrovnalostem se věnovat nebudu, ostatně je to pouze na motivy tohoto experimentu). O to víc člověka zamrzí závěr, kde se scénáristům doslova utrhla ruka a nikdo to nezastavil. Chápu, že potřebovali do závěru dát nějakou tu gradaci, jak už to film ostatně vyžaduje, ale tohle? Celou dobu psychologicky dobře zvládnuté, ale v závěru jde veškerá psychologie stranou a máme z toho téměř pokus o béčkovou vyvražďovačku s tím, že dozorci se chovají jako chovanci psychiatrické léčebny a ne jako lidé, kteří byli vybráni k experimentu jakožto psychicky zdraví jedinci. P.S. A ta holka hlavního hrdiny tam byla naprosto zbytečná. (22.02.2012)

"Potřebujeme 77 i Beruse - jsou to dynamické faktory. Jinak můžeme experiment zabalit." Kdyby mi někdo nabídl hromadu peněz za to, že si budu dva týdny hrát na dozorce a vězně, tak bych to bez rozmýšlení odmítl. Nicméně podívat se na ty zdánlivě snadno vydělaný prachy kamerou mi nepřipadalo špatný, ale najít v něm sympatickou postavu bylo dost těžký. Psychopat Berus byl totiž zralej na tonfu do řitního otvoru, mocí opojenej Elvis si zasloužil ránu hasičákem, novinářskej provokatér 77 si všechny svý útrapy řádně vykoledoval a profesor Thon by ode mne dostal možnost vyhodnocovat data v tý černý skříni. Sympatickými mi byli tedy pouze voják Steinhoff a obě ženský postavy, ale zároveň mě potěšila vyvolaná zvědavost na téma, kam až to všechno může zajít. Zašlo to dost daleko na to, aby mi bylo nepříjemně. (04.12.2016)