Tiché dni v Clichy

Ještě autobiografičtější pohled na Millerova přížská léta než knižní předloha samotná. Ve filmografii Clauda Chabrola poněkud netypické - především naprostou absencí jeho oblíbeného žánru thrilleru. V každém případě ale vysoce autentické, věrné a uctivé zpracování vynikajícího Millerova románu, jež nabízí velmi působivý pohled na meziválečnou Paříž, mekku nudících se intelektuálů z celého světa, hledajících proustovské aroma a snících o plném životě. Snímek se vyhýbá úvahám, jednoduše předkládá Joeovy naplněné tužby i chvíle unavené rezignace, to vše takovým způsobem, že mu nelze nepřát, aby si to "vysál do poslední kapky." (11.11.2006)

Adorácia hriechu, chlípnosti, dekadencie a nemravnosti ako tých "najľudskejších" a "najhumánnejších" vlastností. Asi som neľudský antihumanista, ale fašistická hrozba prezentovaná pouličnými nepokojmi v závere filmu na mňa zapôsobila ako "závan čerstvého vetra do zatuchnutého bordelu smrdiaceho alkoholom, zvratkami, potom, parfémom a spermatom". Napriek tomu.......film má kúzlo, šarm a úprimne povedané, očaril ma (rovnako aj 15 ročná Collette:) Darmo, hriech bol vždy lákavý a zvodný:)) (02.12.2006)

"Pak spustil Carl, francouzštinou, jaká by dělala čest apačovi. >Poslechni, ty sejre zasranej,< začal. Chlap se chystal něco namítnout.>Zavři kušnu,< zavrčel výhružně Carl a udělal gesto, jako by ctěl tomu blbounovi zakroutit krkem. >Řeknu ti akorát tohle: "Seš stará píča. Smrdíš!"< Vzápětí ho popadl jeden z jeho mrtvičných záchvatů smíchu. Chlap musel mít dojem, že jsme šílenci. Zvolna jsme couvali ze dveří, nepřestávající se při tom hystericky chechtat. Ten blbec byl tak slaboduchý nebo popletený, že se jen zhroutil do židle a stíral si z čela pot." Ano, ve filmu je oproti knižní předloze mnoho vynecháno. Výše citovaná pasáž,odehrávající se v lucemburské kavárně, kam nemají přístup židé, je v knize synonymem radikalismu, který se začal šířit Evropou a byl nakonec zhoubnějším, než pařížské kabarety, které byly, jak by řekl Adolf Hitler a uživatel d-fens zatuchlým bordelem "smrdiaceho alkoholom, zvratkami, potom, parfémom a spermatom." Politické demonstrace na konci filmu, které zvolil Chabrol, byly sice určitým zklamáním a zjednodušením, zároveň ale daly možnost vzniku nádherné scény - přátelé jsou rozděleni, Miller se vrací tam, kde mu bylo nejlépe, do bordelu. Ale už to zkrátka není ono a ten smutek ve tvářích bordelmamá, děvek i samotného spisovatele, je natolik opravdový, že nemohu hodnotit jinak, než absolutně. Ach, ta třicátá léta. L'Age d'Or (29.04.2007)

Určitě jeden z nejlepších filmů natočených na motivy díla skandálního Henryho Millera. Starý spisovatel vzpomíná na 30. léta, kdy jako mladík přijel z Ameriky do Paříže, aby zde načerpal inspiraci pro své knihy. Spolu s přítelem Carlem, s nímž se seznámí na pohřbu slavné prostitutky Manouche, vede bezstarostný bohémský život plný žen, alkoholu a debat o umění. Avšak na dveře už klepou dějinné události, které mají navždy změnit starý svět... Film je o něco méně syrový a ne tak experimentální jako Millerovy knihy, přesto musí uspokojit každého, koho zaujal román "Obratník raka" nebo novela, jejíž název nese i Chabrolův snímek. (04.02.2006)

O ději se v případě Tichých dnů v Clichy prakticky nedá hovořit, příběh, neřku-li silný, absentuje, nicméně Chabrolův snímek je silný zobrazením atmosféry dekadentního prostředí pařížských bordelů a šantánů 30. let, místní bohémy a radovánek společenské smetánky. Erotické filmy většinou za moc nestojí, ať už z hlediska režie nebo hereckého obsazení, v tomto případě můžeme sledovat přední evropské herečky v obnažených scénách s erotickým obsahem. Celkový dojem: 70 %. (17.06.2008)