Rodinka Bélierovcov

Směješ se, až se za bricho popadáš, u toho brečíš a u nějakých forů se i začervenáš. Možná znáte takových filmů hodně, ale stejně si myslím, že čím víc jich bude, tím víc bude život krásnější. Téma pěveckých ambicí dcery, která má neslyšící rodiče ještě podtrhuje klasické mezigenerační neshody. Hudba Michela Sardoua ještě zesiluje atmosféru. Buleli jsme v kině snad všichni. Kouzelné. (01.05.2016)

Chvílemi super komedie navazující na tu nejlepší tradici francouzských komedií a grotesek. Chvílemi prvoplánově "kameňákovsky" teenage-hollywoodsky vulgární trapnost s přeslazeným závěrem. Kde je to "navíc", co má taková komedie mít? A hlavou mi rezonuje otázka: jak se film líbí neslyšícím? Jinak - Karin Viard vynikající. Ale stejně vzpomínám na mnohem smysluplnější (sic "vážný") snímek Za hranicí ticha (1996), který Lartigau trochu (možná náhodou) kopíruje... (26.11.2015)

Extrémně pohodový film a velké překvapení v jednom. Jednoduchý příběh ozvláštněný právě handicapem hlavních postav dělá z tohoto nenápadného filmu unikátní počin. Hlavní postava Paula (skvělá Louane Emera, která v osmnácti zahrála při svém debutu opravdu skvěle) táhne film a v podstatě "nesleze z pódia", s ostatními vytváří velmi příjemnou chemii, na kterou je radost se dívat. Celé dílo je velice svižné, každá scéna posouvá děj kupředu a i když nás v něm nečekají žádná překvapení, tak bezvýhradně baví a nic na tom nemění, že vtipů, ze kterých by jste se za břicho popadali, je poskrovnu. Dávám čtyři a kousek a určitě si budu tento film dlouho pamatovat. (12.06.2022)

Herce tu vůbec neznám, ale, na první pohled, jsem doufal v povedenou francouzskou komediální klasiku, která umí kolikrát hodně překvapit a zároveň i potěšit. To se mi také nakonec splnilo. Pro mě neznámí herci vytvořili naprosto úžasnou, za pár let, podle mě tradiční komediální klasiku nejenom pro hluchý, němý, ale i pro hluchoněmý. Tvůrci si tu s laskavostí dělají legraci ze všeho a ze všech. Zároveň ale, jakoby mimoděk, vypráví hezký rodinný příběh, na který je radost koukat, a který v závěru citově perfektně burcuje. Nasmál jsem se, citově jsem se vyždímal a na závěr jsem uznal, že tak dobrou francouzskou pecku jsem dlouho neviděl. Palec rozhodně nahoru. (27.12.2017)

Celkem pěkné, ale raději vyjimečně doporučím americký nezávislý remake V rytmu srdce (2021), který má nejen lepší hudbu, méně přehrávající herce, ale především dokázal ze scénáře dostat víc emocí... Francouzská verze Bélierů rozhodně není nepovedený film, ale platí pravidlo - když dva dělají totéž, není to totéž. 70 % (21.10.2021)