V labyrintu mlčení

Jsem silně překvapen. Netušil jsem totiž, že Němci si kobereček plný špíny rozhodli vyčistit až po tolika letech od války. A ještě jim do toho každý házel vidle a dělal, jak kdyby žádná válka neexistovala a Německo v ani jedné nefigurovalo. Pro mě osobně byl tento příběh obrovský šok a jsem teda hodně překvapený, že se vůbec někdo pokusil o zfilmování. A to se musí ocenit a minimálně hned několikrát povznést. Přitom ani nemám problém s hercem Sašou Fehlingem, který zahrál hlavní roli vyšetřovatele, jako spíš se samotným závěrem filmu, který byl se vším vyřízenej najednou hrozně rychle. Podle mě až moc rychle na to, jak je film dlouhej. Nicméně co se týče prvního filmu festivalu Německé filmové pavlače, který jsme s kolegou Enšpíglem viděli, musíme říct, že se jednalo o opravdu hodně silný německý zážitek, který dokazuje, na jaké úrovni dnešní německá kinematografie je! (29.07.2017)

Musím říct, že jsem byl v šoku jak se Němci v poválečné době stavěli k takovým zrůdnostem jako Osvětim. Naznačení neznalosti Osvětimi u německé mládéže, tomu jsem nemohl ani věřit. Film se mě do mě totálně zakousnul a sežral. Nejde o nějaký gradovaný tempo nebo silnou emotivní katarzi, jde o celek, když vidíš jak chodí pozůstalí z Osvětimy k Johannovi na výslech a v záběru jsou jejich oči je to prostě síla v kontrastu se zapoměním tehdejší německé společnosti na to všechno. Dobře zpracovaný silný téma, který mírně kulhá díky hereckému projevu hlavního představitele, přišel mě hrozně dřevěný. Ovšem na první film v rámci festivalu Německé filmové pavlače, kterou pořádáme s kolegou malarkey, trefa do černýho. (29.07.2017)

Frankfurtský proces s osvětimskými strážci je celkem známou záležitostí, nicméně o tom, co mu předcházelo, se zase tolik nemluví a z filmového hlediska jde takřka o pole neorané. Hlavní hrdina, jehož postava je inspirovaná žalobcem Fritzem Bauerem, se snaží dostat před soud válečné zločince a zároveň musí bojovat proti nezájmu většiny společnosti, která by válku a vše s ní spojené nejraději hodila za hlavu. Někomu může vadit, že film je místy až příliš popisný, ale mě to zcela vyhovovalo a to i proto, že režie tu mravenčí úřednickou práci podává zábavným způsobem. Dále se mi líbilo, že si film uchovává silnou vypovídací hodnotu a to i bez používání fotek, dobových záběrů či srdceryvných historek, které sice přišly na přetřes, ale nepůsobily jako prvoplánový útok na city. A nakonec jsem spokojen i s obsazením. Jediné, co mi trochu vadilo, byly osobní problémy, které mladého žalobce postihly. Ty mi tu přišly trochu navíc, byť s tématem souvisely. Ale to zase nebyla taková vada na kráse. Pro naše distributory je celkem ostuda, že na podobný film může člověk narazit spíš náhodou. 85% (13.04.2016)

Super. Mám rád takéto filmy postavené na reálnych historických udalostiach, obzvlášť keď je dej spestrený epickou líniou, ktorá to celé ešte viac oživí. Máme tu teda skutočný príbeh o prokurátorovi, ktorý sa chytil obrovského prípadu, ktorý následne otriasol povojnovým Nemeckom. A to si určite myslel, že tých pozostalých náckov bude po vojne už len trochu. Napokon ich bola celá "armáda", doslova na každom kroku... Škoda, že sa toho Mengeleho nepodarilo odchytiť rovnako ako Eichmanna. Proces s ním by mohol byť nesmierne zaujímavý. P.S. Alex Fehling vynikajúci!! (30.04.2016)

Bez zbytočného pátosu veľmi rozumne a citlivo vykreslená situácia v povojnovom Nemecku so zameraním sa hlavne na tých, ktorí prežili hrôzy koncentračného tábora. Hneď na začiatku tu na mňa vyskočila jedna pekná myšlienka a síce, že nie na všetko zlé čo sa v minulosti udialo sa dá zabudnúť, nie všetko sa dá len tak zamiesť pod koberec a že tak treba často čeliť svojmu svedomiu. Bolo s podivom, keď mladý, začínajúci právnik a prokurátor nevedel čo to bol Osvienčim, tobôž čo sa tam dialo. Postupné odkrývanie starých rán tak začínalo od nuly a musím podotknúť aj veľmi šikovne a pútavo, pričom sa nezabudlo ani na emotívnu stránku, ktorá mi prišla ako prirodzená a spontánne odvodená od jednotlivých smutných udalostí. 75/100 (27.07.2016)