Reklama

Reklama

Série(2) / Epizódy(11)

Obsahy(1)

Záměrem série je představit osobnost, díla a názory ve své profesi jednoznačně úspěšných zástupců generace dnešních třicátníků, ale také hledat souvislosti mezi jejich tvorbou napříč všemi druhy umění. Protagonisty jednotlivých dílů jsou: sólista Vídeňské státní opery Adam Plachetka, primabalerína Národního divadla v Praze Nikola Márová, video performer Jakub Nepraš, akrobat, herec a principál Rosťa Novák, spisovatelka Kateřina Tučková a tanečnice, performerka a choreografka Miřenka Čechová. Všechny jmenované spojuje to, že si zvolili povolání, ve kterém úspěch závisí kromě píle i na tak neuchopitelných věcech, jako je talent a štěstí, že se narodili v osmdesátých letech v bývalé ČSSR a že v roce 1989 navštěvovali první stupeň základní školy nebo chodili do školky. Jde tedy o zástupce první generace, která dospívala ve svobodné zemi. Stejně jako režisérka cyklu Adéla Sirotková.

Druhá série dokumentárních profilů mladých umělců, kteří si vybudovali pozici v kontextu českého a povětšinou i světového umění přinese portréty fotografky Jarmily Štukové, sólisty Bavorského státního baletu Lukáše Slavického, tanečnice Lenky Vagnerové a designéra Maxima Velčovského. Svět současného činoherního divadla, designu, fotografie, klasického baletu i moderního tance očima zástupců první generace, která dospívala už ve svobodné zemi, a generačně spřízněné dokumentaristky Adély Sirotkové. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (4)

bohemia_regent 

všetky recenzie používateľa

1) Adam Plachetka **, 2) Kateřina Tučková ***, 3) Nikola Márová **, 4) Jakub Nepraš ***, 5) Miřenka Čechová **, 6) Rosťa Novák ***, 7) Maxim Velčovský ***, 8) Daniel Špinar ***, 9) Jarmila Štuková ***, 10) Lukáš Slavický **, 11) Lenka Vagnerová *** -------- V titulcích (jednotlivých dílů) seriálu uvedeno: rok výroby 2014 (díly 1-6), 2016 (díly 7-11). ()

Woodstock 

všetky recenzie používateľa

// Komentář je k závěrečnému dílu, Děti sametu – Miřena Čechová, ke zhlédnutí na stránkách ČT - zde // K sobě samotnému krutý, až nelítostný tanec, řekl bych přímo waterboarding po baleťácku, to je skupina Tantehorse. Přitom Miřena o sobě říká: „Když jsem skončila konzervatoř, tak jsem už v životě nechtěla tancovat.“ Totiž to školské, zupácky konzervativní, tělo i mysl deformující pojetí klasického baletu, to nebyla její cesta. Aby ji našla, studovala pak současně na dvou fakultách AMU. Na DAMU alternativní divadlo a loutkové divadlo a na HAMU nonverbální divadlo. Tam na chodbě jednou potkala svého osudového (v uměleckém slova smyslu) muže, Radima Vizváryho. Ten se mi v dokumentu představil scénou s ručníkem přes obličej a lahví vody, kterou si na něj lil. Hrál totiž mučení zvané waterboarding sám na sobě a to velice důkladně, téměř až do sebeudušení. Umělec, který mě vtáhne do svého vystoupení natolik, že se i já začnu dusit a přiměje mě to zoufale lapat po dechu... klobouk dolů! A mrazení v zádech z toho, že se on a ona potkali. Osud opravdu existuje, teď už nepochybuji. Ten mi také včera, při zcela náhodně zapnuté televizi, poslal do cesty mě dosud neznámou Miřenu Čechovou a její baleťácké performance. Chtěl bych ji aspoň jednou vidět naživo! Uvidět, procítit, rozpohybovat při tom vše - své tělo, svůj chtíč, svou duši, i všechny své strachy a naděje. Její choreografie, to totiž není žádné kejhavé a depresivní Labutí jezero, žádná úzkost ze sešněrovaného tančení po špičkách, společensky přijatelného a - můj ty smutku - tak nudně očekávatelného. Miřena Čechová na pódiu, to je živočišná artová samice nabízející nevšední zážitek, šílená performerská baleťačka, samo ztělesnění radostné epilepsie života. ()

Galéria (40)

Reklama

Reklama