Naša malá sestra

Velmi obyčejně vypadající film, ve kterém se toho moc nestane. Pozorování čtyř "dětí" vyrovnávajících se se samostatností po svém pro mě postrádá jakékoli kouzlo. Sice je vidět, že režisér má téma v ruce (předchozí Jaký otec takový syn má obdobné na dítě zaměřené téma) a umí vystavět fungující prostředí postav, ale je to prostě hrozná nuda. Už Koreedův předchozí snímek mě moc neoslovil a já se budu muset smířit s tím, že na jeho film nejsem dostatečně vytříbený labužník. (17.08.2016)

Film jemný a poklidný jako japonská miniatura. Příběh se rozvíjí téměř nepozorovaně, velmi volným tempem, aby se z něj nakonec složil docela zajímavý a poměrně originální pohled na sílu rodinných a rodových vazeb, jež jsou s to překročit i takové překážky, jako že se rozvinou mezi lidmi, kteří své předky vzájemně ani nepoznali. (27.08.2017)

Níže jsem četl názor, že tohle je malý film s velkým srdcem, což je dle mého názoru popis, který k japonskému snímku sedí dokonale. Není to velkolepé, je to spíše intimní, ale není to nic, co by se vás snažilo citově vydírat, je to skromné a prostě to ukazuje, jak se mohou vyvíjet lidské vztahy, ať už na základě samotných setkání, anebo v souvislosti se smrtí blízkých. (16.08.2017)

Asijské filmy jsou často buď o naprosté lidské brutalitě, anebo naopak o úctě a kráse lidskosti. Oba tyhle extrémy jsou podle mě dost jinde v porovnání s běžnou evropskou a americkou produkcí. Naše malá sestra je přesný prototyp druhé varianty. Drama o běžných lidských situacích, o příležitostech jak být lepším člověkem, film o bohatství, jakým může rodina být. 8/10 (15.07.2016)

Nadprůměrně milý film, velmi pozitivní, plný krásných úsměvů, velmi sympatických osob a dokonale podbarven nádhernou hudbou. Excelentně zrežírovaný, otevírající spoustu témat. Rodinných, sociálních i společenských. Vše v jedinečném japonském stylu. Japonské obřady, stolování, úcta, morálka i spravedlivá zášť. Z dálného východu k nám přichází další silně inspirativní "návod na život". (28.10.2017)