S nadějí i bez ní

Samotná divadelní hra je dobrá a kameramanům se občas povedl fakt hezký záběr, ale to jsou tak jediné klady které drží tuhle tv verzi divadelního záznamu nad vodou. Jinak je to nešikovně prostříhané, schází přehled o scéně jako celku což tříští samotnou srozumitelnost děje a i já (přestože znám každou repliku, souvislosti atd..) jsem se přistihnul, že občas ztrácím niť(nebo mi spíš schází nějáká ucelená pevná kostra, která by jednotlivé dialogy, flashbacky, informace a střihy nálad držela pohromadě). Vůbec tomu nepřidaly ani koniny s projekcí které zaprvé vypadají lacině a zadruhé ještě více narušují už tak nekompaktní celek (o kolik jednodušší, rychlejší a funkčnější by bylo dané scény natočit tak jak byly vymyšleny na jevišti )... Jako alternativu divadelního představení bych to neznalému divákovi rozhodně nenaordinoval. Hra je přínosná ale pokud tady musím hodnotit nejen obsah ale i provedení, tak se na více než 3 rudé hvězdy nedostanu :/ (03.03.2015)

Mimořádně zdařilá adaptace divadelní hry, kdy je využita specifika filmu, který může zvýraznit to podstatné v detailech. Perfektní je též artikulace herců. Pro TV Ostrava patrně nejlepší výkon převodu inscenace do filmu. Režisérka si na filmování dala velmi záležet a vytvořila něco nového, aniž by se odchýlila od věrnosti hře. (11.03.2015)

V titulcích pořadu uvedeno: název S nadějí, i bez ní; režie Lenka Wimmerová; divadelní režie Ivan Krejčí. (20.11.2014)

„Není pravda, že čas rány hojí. Čím je člověk starší, tím jsou rány rozdrásanější…“ Knihu Josefy Slánské „Zpráva o mém muži“ mám doma, ač jsem ji přiznám se celou nikdy nepřečetl. Způsob její jakési částečné dramatizace plné nadsázky a různých gagů ze strany představitelů dvou vyšetřovatelů „Karlů“ mi sice místy úplně nesedl (asi nejméně ve chvíli, když se při scéně z průběhu procesu se Slánským za hudby z Televarieté „losovalo“, kdo z obžalovaných nedostane trest smrti). Přesto musím celkově uznat, že šlo o nápaditou inscenaci. Člověk se díky ní dozví nejen skoro vše podstatné o manželce generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského (zaujme třeba smutný příběh o únosu její dcery Nadi), ale něco i o celé té době, kdy „každý kdo žil, musel být podezřelý, protože se kdykoliv mohl spojit s nepřátelským agentem.“ Vcelku se mi líbil i nápad, kdy naši „Karlové“ se v průběhu inscenace postupně „převtělovali“ do všech různých vedlejších postav děje (včetně Klementa Gottwalda s obligátní fajfčičkou a Rudolfa Slánského) i když, jak už jsem psal, některé ty gagy dotyčných mi někdy přišly až trošku trapné… (03.03.2021)