Máme holé ruce

Tichá chůze nás vodí temnou krajinou, v níž nechává pohled rozvolněně sklouzávat po obrysech kopců, luk a mraků, aby se pak zachytil o několik konkrétních objektů, které se však rozpuštěnými okraji vnořují do pozadí, a výrazná zrnitost přepisuje krajinu do nápadně melancholické předmětnosti. (MFDF Ji.hlava)