Muž a žena

Intelektuální romance. Zajímavý audiovizuální experiment s atraktivním hereckým duem. Na Anouk bylo, především v černobílé části, cosi šíleně přitažlivého. Báječná hudba. A nesnesitelně nudné pasáže ze závodní dráhy. Lelouchovo zpracování mě ovšem vůbec nenadchlo, tolik naprosto nadbytečných a zdlouhavých záběrů (minutové záběry na pláž, lidi na ní, poskakujícího psa) už sem dlouho neviděl. A přitom si určitě Anne s Jean-Louisem měli tolik co říct. Prostě intelektuálové žasnou, běžný divák si řekne, jo, je to zajímavé, ale strašlivě oddosobněné. Emoce téměř na nule. Slabší čtyři a to zaokrouhluji kvůli hudbě. Ovšem určitě kouknu minimálně ještě jednou. (16.07.2014)

Křehký, dojemný, romantický příběh, vyšperkovaný krásnou hudbou a úchvatnou kamerou, o dvojici s pohnutým osudem, která pomalu, ale jistě šla (nebo jela) lásce naproti, jen k tomu potřebovala něco času. Ono vyrovnat se s minulostí je někdy velice obtížné... Moc se mi líbilo též střídání barevného a černobílého filmu, střih, a dialogy (pokud skutečně, jak se zde uvádí, vznikaly "za pochodu", tak tedy klobouk dolů). ["Filmová hudební výzva" - Snorlax] (24.05.2020)

Věčné téma. Prostě nazvané. Klasicky pojaté. Moderně zabalené. Ke své vlastní škodě příliš moderně. V chaotickém střídání různě barevných, potažmo nebarevných materiálů se mi nepodařilo najít nějaký řád (že by třeba ty pravděpodobně zásadnější vzpomínky byly sytě barevné, ty méně důležité černobílé apod.). Během prvních minut, přesněji během prvních padesáti minut, jsem měl problém rozlišit přítomnost od minulosti, představy od skutečnosti, scény podstatné od nepodstatných. Film se mi nicméně přesto a stejně místy líbil tolik, že jsem měl chuť udělit mu pět hvězdiček, ale pak, když už ty bezdějové (a přiznejme si to – zbytečné) scény podbarvené přenádhernou hudbou Francise Laie trvaly příliš dlouho, mě ta touha opustila. Vybízivě ostýchavé pohledy Anouk Aimée mě lákají k dalšímu zhlédnutí a třeba i přehodnocení názoru na Muže a ženu, na film, maskující svou intelektuální sebestřednost prostinkou love story „pro všechny“. 70% Zajímavé komentáře: dwi, atlee (15.11.2009)

Nejsem funda Leloucha ako rezisera, ale podaril sa vynimocne kvalitny film. Nema ustrednu dejovu liniu, takze rozhodne nemozno cakát strhujuci dej, tempo a akcne sceny. Skor nieco pre artove hnedopichy ako som ja. Trintignant sa zhostil ulohy na urovni, zaujimave boli jeho myslienkove pochody za volantom, ale Anouk Aimee bola taktiez vyborna.- Navyse obaja vedia hrat, takze som si film uzival. Doteraz neviem, co myslel uzivatel LiVentura, ked napisal "Lelouche lze pouze hltat plnymi dousky" - vyznelo to dost uchylne. Lebo Leloucha hltat nemienim, ne, ne. Ale filmy hltat, to jo a hlavne rozsirovat si vseobecny rozhlad, to mam rad. Jo a dufam, ze sa na to nebude pozerat Verbal a rovnako ako taky Jaklee so Segrestorom - reziser sa odmieta tuna vyzivat v zabijani a vrazdeni, ako tomu bolo v tej cerstvej teplej velkej sracke Takovi normalni zabijaci. To je tiez obrovske plus. 89 % (04.07.2017)

Claude Lelouch vytvořil jímavou francouzskou romanci, která ani po tolika letech neztratila nic ze svého lesku. Jednoduchý příběh o setkání dvou neznámých osob překvapí nejen jemným sentimentálním akcentem, ale i volbou ztvárnění. To zaujme především obrazovou napjatostí a citlivou hudbou, jež zde hraje klíčovou roli. Děj pak prostupuje jako hebká nit uprostřed všeho. Režisér dokázal natočit jedinečnou výpověď o tom, jak osud dokáže spojit životní peripetie dvou lidí dohromady a zároveň o tom, jak může být láska silná i přes přítomnost "živých" vzpomínek. Určeno pro všechny ženy a muže. (11.04.2004)