Trans-Europ-Express

Jak málo stačí k divákově radosti. Film ve filmu se smyslem pro prolínání reality a fikce, surrealismus a smell nové vlny, Trintignantův tichý antihrdina se slabostí pro znásilňování a najednou máme tu jeden z nejoriginálnějších krimithrillerů 60. a 70. let. Obraz co obraz je čirá filmová dokonalost. (02.09.2010)

Work in progress aneb Mysl, zaměstnávající sebe samu všeobemykající konspirací, se na detaily, nehodící se tomuto výkladu do krámu, zřejmě opravdu nedokáže, ať již po tom touží sebevíce, plně soustředit. A tak s železnou nutností bloudí Robbe-Grillet, bloudí Trintignant/Elias, bloudí divák. Ovšem je to velice příjemné bloudění - navzdory faktu, že si z něj můžu zabloudivší divák (není ostuda se ztratit, zvlášť když se labyrint hýbe) odnést toliko těžce bulvární domněnku, že si Trintignant liboval ve fantazírováni o znásilnění. Inu, kdo se bojí pomluv polykajících pověst i kariéru, nechť se nechová podezřele/neupisuje pochybným (tj. nehotovým) projektům. 80 % (13.07.2022)

Genialny film, spolovice art , z druhej polky mix vsetkeho mozneho, co hore spomina distributor. V Hlavnej roli tu bol Jean_louis Trintignant /Muz a Zena 1966, Il Sorpasso 1962 s Gassmanom/ v skupinke ludi, ktora cestuje napriec studenovojnovou Europou. Aby to divakov bavilo, su tu autonahanacky, prestrelky a vobec take tie fajne veci + Trintignant ma netradicky vztah k zenam. Taketo filmy doslova zbožňujem, reziser Allain-Robbe Grillet sa teda predviedol v najlepsom moznom svetle : 95 % (26.09.2020)

Tento film je nejen hrou s žánry, hrou s vážností a nevážností, ale hrou se sebou samým. Konstatováním filmu ve filmu se totiž popis snímku zdaleka nevyčerpává: ano, základní osu filmové dynamiky tvoří "fikční" příběh = Trintignant a obchod s drogami, vyprávěný skupinkou filmařů ve vlaku = jakoby vypodobněná "realita", až v níž se má odehrávat onen film ve filmu, jímž je linka s Trintignantem). Ale je zde ještě třetí rovina, která především z té výchozí, zdánlivě "reálné" (protože v konvenční umělecké tvorbě vydávané za reprodukci reality) úrovně dělá něco neautonomního, protože odvozeného, nereálného, protože taktéž vymyšleného. Tou je rovina nespočtu metafikčních a zcizovacích efektů, která podrývá nejen onu základovou vrstvu "reality" (a u čehož většina filmů, odhodlaných se k takovým postupům, končí), ale nutně i rovinu "fikčního" filmu ve filmu. Díky této zcizovací rovině tak neexistuje žádné pevné místo, z něhož by mohl být hodnověrně a na bázi racionální souslednosti času a chování postav logicky vyprávěn celek příběhu. A díky tomu jsou Trintignant i skupinka filmařů zajatci libovůle autora filmu, resp. filmové fantazie jako takové. (06.01.2015)

Zlomyslný políček do tváře filmové tvorby, kdy Grilett a spol během krátké cesty vlakem "sestrojí" funkční noirem zavánějící příběh obsahující všechny potřebné žánrové propriety a který je i přes svou sekundární funkci schopný diváka zaujmout a pobavit. Hlavní zde je ovšem posměšné vylíčení samotné tvůrčí činnosti, která ma daleko k nějaké promyšlenosti a ze všeho nejvíce připomínající pejska a kočičku vařící dort ze všeho, co jim zrovinka přijde atraktivní bez ohledu na logiku děje či předchozí události. Úspěšnost takové podvratné činnosti nakonec nejlépe dokumentuje fakt, že mi její platnost zejména co se výroby současných hollywoodských trháků týká už nikdy nikdo nevymluví... (24.03.2012)