Schmitke

Schmitke je polotovar, u kterého zamrzí, že tvůrci jen pootevřeli dveře a nesměle našlápli tam, kde to chtělo vběhnout dovnitř a pořádně se odvázat. Schmitkemu nechybí nápady, ani rozpočet tentokrát nepředstavuje vážnou překážku - to, co je na filmu dobré a funkční, nedělají peníze. Problémem je nedostatek odvahy a trpělivosti dotáhnout snímek do finálního tvaru, vyladit styl. Což by v praxi znamenalo tak 4x přepsat scénář. Je tam pár procent Kafky, něco málo Lynche, trochu road movie, připomínka starých syrových Sudet z pera Jaroslava Rudiše, ale dohromady to není dostatečně své. Příběh Aloise Nebela nepotřebujete k ničemu přirovnávat, jeho svět je natolik osobitý, že představuje sice jen regionální, ale přece jen značku sám o sobě. Schmitkemu nechybí jen koncovka, postrádá toho mnohem víc. Ale ano, i to torzo je sympatické, ale pozitivní ohlasy považuju především za projev touhy vidět konečně českou kinematografii v lepší kondici. Celkový dojem: 55 %. (20.09.2018)

Originální a skvěle zvládnuté všechny stránky filmu. Příběh o tom, že člověk se musí někdy ztratit, aby se našel a není důležité, jestli je to v indickém ašrámu nebo v Krušných horách. Nevadí mi ani příliš, že jsem konec filmu nepochopila, možná byl záměr tvůrců nechat ho zastřený a tajemně rezonující. ____ Hodně zajímavé bylo dívat se na Čechy optikou spořádaného Němce. Když vejde Schmitke do pohraniční zaplivané hospody, jeví se mu místní štamgasti jako horda nepochopitelných divochů. A já to v tu chvíli viděla s ním! I když jsem v podobné hospodě byla mnohokrát, tohle byl odlišný pohled a já se dívala Schmitkeho očima. (16.04.2016)

Jedno velké mysteriózní wtf, které je ale v mnoha aspektech příjemným zjevením naší současné kinematografie (to bude tou německou koprodukcí). Můj pocit ze Schmitkeho se dá přirovnat k pocitům běžného diváka sledujícího běžný film od Lynche: "Nepochopil jsem to, ale bylo to super." Slušně fungující atmosféra, dobří herci a především mimořádně nadprůměrná práce se zvukem a hudbou. 7/10 (06.10.2015)

Koprodukce je cesta. Pokud už teď je něco jasné, tak současný český film má na výsledky hodné superlativů pouze za předpokladu, že se spojí s některým ze svých sousedů. Česko-Slovenské filmy jsou jakoby samozřejmostí, ale skvělé jsou i řešení Česko-Německá, Česko-Rakouská a Česko-Polská. K výběru je logicky mnohem více herců, téma se nesní utápět v české malosti už z principu a formálně také není důvod, aby byť jen jediný člen štábu byl začátečník. Takže ano, Schmitke je skvělý film a nefunguje jen na propagaci krás Krušných hor, což by byl zřejmě hlavní problém výsledného tvaru, kdyby se zůstalo jen u řešení Česko-Česko. Takže díky za zajímavý exkurz do Sudet tak, jak si to tato svébytná krajina zaslouží. Kdykoli si dám znovu. #finaleplzen (11.05.2015)

Prší a je mlha. Herr inženýr Schmitke přijíždí se svým pomocníkem z reichu do jednoho zapadlého městečka v Krušných Horách. Město vypadá jako po bombardování. Na úřadě visí amatérská cedule, která oznamuje, že starostu najdete v hospodě, v knajpě. Vše je šedivé a zablácené. A do toho všeho se rozléhá nervy drásající skřípání starého větrné elektrárny. Vítejte v Sudetech, po odsunu a čtyřiceti letech komunismu. ----- Tenhle film má skutečně skvělou atmosféru (kterou jsem se pokusil navodit popisem výše). Momenty v hospodě "U Bobra" opravdu vtipné (a zároveň dost drsně autentické). Přesto mám z filmu rozporuplný pocit. Altrichterův debut není ani jen komedií, ani čistokrevným dramatem, stejně tak nekonzistentní je z hlediska scénáře. Mysteriózní část uprostřed filmu příliš nefunguje, je trochu zmatená (ten sen měl znamenat co?!) a zdlouhavá, dechberoucím scenériím mlžných krušnohorských hvozdů navzdory. Nedostatky ve scénáři ale bohatě vynahrazuje skvělý vizuál, hudba a zvuk celkově. A herecký výkon Petera Kurtha. Schmitke je pozoruhodný film, který stojí za to a v české produkci se určitě neztratí. ----- "Krušný Hory?" "Posraný hory..." 70 % (17.08.2015)