Farba víťazstva

Netuším, jestli to bylo záměrem filmu, ale podařilo se mu ukázat kazy všech stran, takže tak nějak cítíte, že v těch dějinách není nikdo dokonalý a není nikdo naprostý hajzl. Snad až na Goebbelse. Každý má svoje chyby, ale přece jen tu něco krásně vyniká. Sportovní duch, přátelství a naděje. Nemůžu jinak, tenhle film mě dostal. A přiznám se, že s Leni bych se chtěl setkat. (20.05.2016)

Film "Barva vítězství" má rozhodně silné téma, ale bohužel postrádá velký balík peněz, který by z toho vytěžil velkofilm.. Aktuální ztvárnění je dobré, ale věřím, že mohlo být daleko lepší.. Silnou dvojku ústřední dvojku Stephana Jamese a Jasona Sudeikise jsem si užívala, ale některé vedlejší role nemohly být obsazeny hůř (např. naprosto šílený Goebbels).. Hodně mi také vadilo, že postavy byly příliš černobílé, žádná šedá hladina charakterů se moc nekonala.. Riefenstahlová byla napsána tak kladně, že celou úroveň filmu pomalu degraduje.. Celkově zážitek příjemný, jen hodně doslazený.. Německo-kanadská snaha o typické americké sportovní drama se vydařila :-D (21.02.2017)

Sportovní filmy, které se váží k Berlínu 1936, jsou pro mě naprosto zásadní téma. A do této podskupiny patří obrovská množina životopisů, dokumentů, polemik a dalších materiálů, protože právě tylo letní olympijské hry ovlivnily život nespočetných osobností té doby a staly se tématem analytického výzkumu odborníků napříč mnoha obory. Tentokrát tu máme životopis Jesseho Owense (1913-1980), toho legendárního Afroameričana, který to neměl snadné doma v USA (mějme na paměti, že ještě jeho prarodiče byli otroci) a ve Třetí říši o něj také nebyl zájem. Přesto zvítězil. Což je materiál na skvělé drama samo o sobě. Přesto Stephen Hopkins nešel po povrchu a nenatočil líbivý kýč ani agitku, ale naopak šel po hranách tématu. A tak tu máme kromě příběhu Owensovy kariéry v podání výtečného Stephana Jamese, také geniální zobrazení Leni Riefenstahl, kterou Carice van Houten zahrála poprvé jako skutečného člověka, který si našel cestu ke svému filmu navzdory věčným půtkám s nacistickou elitou. A v neposlední řadě je tu luxusní výkon Jeremyho Ironse, který hraje Averyho Brundage, což byla opět nesnadná postava člena Mezinárodního olympijského výboru, který nahradil Ernesta Lee Jahncke (odpůrce proti konání her ve Třetí říši). (10.07.2024)

Načančaná dobová atmosféra mě nadchla, ale bohužel se to dost vleče a těch dilemat jestli má, nebo nemá závodit bylo moc. Druhá půlka na olympiádě je rozhodně lepší. Nacistická monumentálnost funguje a bavil mě ten Goebbels. Šla z něj mrazivost. Kontrasty mezi rasismem v Německu a Americe nebyly špatně podané, ale bohužel je ten film moc dlouhý a používá všechny propriety cukrkandlového životopisného filmu. (12.03.2017)

"Negr může mít oblek, ale nebude z něj gentleman." Nepovažuju se za rasistu, ale stejně nemám žádnou velkou radost z černocha v obleku hlásícího zprávy, vietnamského zahrádkáře pěstujícího marihuanu, arabského svolávače k modlitbám a ani z indočecha odcházejícího z pošty s dávkami v kapse. Jesse Owens byl prý jiný. Poctivě dřel na bavlnové plantáži, svědomitě trénoval, olympiádu bez Führerova souhlasu vyhrál a ještě k tomu hrdě kráčel na svou oslavu bočním vchodem pro barevné. Tak dokonalý prý byl a já mám takový nepříjemný pocit, že mi kdosi vráží klíny do hlavy. Dokonce i ty jeho zálety byly totiž natočeny s takovým pochopením, že jsem měl chuť prohlásit ho za svatého. Přesto mě Jesse při sportování bavil, ale to míchání politiky do sportu, a zejména do olympiád, už mi trošku leze krkem. (07.01.2017)