Réžia:
Yves RobertKamera:
Robert AlazrakiHudba:
Vladimir CosmaHrajú:
Philippe Caubère, Nathalie Roussel, Didier Pain, Thérèse Liotard, Julien Ciamaca, Victorien Delmare, Joris Molinas, Julie Timmerman, Paul Crauchet (viac)Obsahy(1)
Voľné pokračovanie adaptácie autobiografickej literárnej predlohy Marcela Pagnola o idylickom detstve v Provence na konci 19. storočia. Malý Marcel spomína na najkrajšie zážitky svojho detstva. Jeho rodina sa odsťahovala na predmestie Marseille, kde jeho otec získal miesto učiteľa, no každé leto trávia na provensálskom vidieku, v nádhernej divokej prírode. S pomocou miestneho chlapca, s ktorým sa spriatelí, sa učí spoznávať tajomstvá prírody pod láskavým dozorom rodičov a v spoločnosti tety Rózy a strýčka Julesa. Nostalgický a poetický obraz bezstarostného detstva na krásnom provensálskom vidieku bol nakrútený podľa autobiografickej predlohy Marcela Pagnola. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (64)
Důstojné pokračování Tatínkovy slávy, které si zachovalo stejnou atmosféru i všechny ostatní klady předchozího filmu. Kouzlo prázdnin je stejně magické, kouzlo Provence stejně silné, vyprávění stejně poetické, navíc se přidává první láska s celou svou krásou, komikou i hořkostí, kterou si také nejspíš prožil i mnohý z nás, byť v jiné době a s jinými detaily, fascinující procházka lidskými charaktery cestou podél kanálu, další prázdniny se spoustou nádherných momentů, ale také hořkou tečkou. Tvrdým knokautem reality, který rozbije kouzlo dětského světa a přichází tak nečekaně, že doslova vyrazí dech a sevře srdce. A já stále nevím jestli ji mám brát jako klad filmu, který ho povyšuje, nebo zápor, který ho sráží. ()
"Holky jsou jen nepodaření kluci, holky jsou omylem přírody. O jeho mamince se krom jména dá říct jen to, že měla průjem." Tohle jsem si z filmu zapamatoval. Jinak poměrně veselý příběh, trošku mi to připomnělo Saturnina. Nepotřebuji to vidět znovu, ale neurazilo to. Chvílemi to bylo slabší, chvílemi zas emotivní... po celou dobu se to při nejmenším dalo sledovat. Průměr každým coulem. ()
Na tomto filmu jsme byli povinně ještě když jsem byl na základce. Tehdy jsme ho asi nedokázali jako děti plně docenit, akorát nás tehdy nadmíru pobavilo jméno postavy Bouzigue (snad se každý dovtípí, jak se to asi vyslovuje). Teprve o mnoho let později jsem se na něj znovu podíval, abych uznal, že je to opravdový klenot. Kéž by takových filmů bylo víc. ()
"Námořníci dobře znají volání širého moře a já jsem právě zaslechl volání kopců!" Skvělé pokračování předchozího filmu, trochu mi to připomíná naše Báječná léta pod psa. Je vidět, že Francouzi nemusí točit jen ztřeštěné komedie nebo superakční filmy. "Já jsem královna a ty můj rytíř. Musíš udělat všechno, co ti řeknu.. Všechno? .. Všechno!" ()
Volné pokračování Tatínkovy slávy jsem si pustil hned po ní a defacto jsem si prodloužil prázdniny. Po prvním filmu jsem si nebyl jistý, co mi může další část ještě přinést a ona se , ač se nepustila jinými cestami, nebereme-li za ně , cestu přes zámecké pozemky, rozvinula v další krásný voňavý svět dětských vzpomínek. Stejný a přece tak jiný. Třeba první láska s růžovými brýlemi, která vlije, zejména svým přízemním vyústěním, úsměv do tváře. Jediný zlý člověk bude po právu a vtipně potrestán a mnoho dalších příjemných detailů. A pak konec, konec, který jsem vůbec nečekal... Další pětihvězdičková nádhera. ()
Reklama