Cena strachu
Le Salaire de la peur
Vite vendute
The Wages of Fear
The Wages of Fear
The Wages of Fear
The Wages of Fear
Réžia:
Henri-Georges ClouzotKamera:
Armand ThirardHudba:
Georges AuricHrajú:
Yves Montand, Charles Vanel, Antonio Centa, Peter van Eyck, Véra Clouzot, Folco Lulli, Darío Moreno, Grégoire Gromoff, Darling Légitimus, François Valorbe (viac)Obsahy(1)
Las Piedras, malé, od zbytku světa odříznuté městečko v jedné nejmenované zemi střední Ameriky. Bezcílně tu marní čas horda dobrodruhů nejrůznějších národností, která horečně vyhlíží jakoukoliv naději, jak uniknout všudypřítomné bídě a nudě. Mezi nimi je i Mario (Yves Montand), kterému zpříjemňuje pobyt mladá obsluha místí krčmy Linda (Véra Clouzot); Jo (Charles Vanel), francouzský gangster s nervy z ocele; Bimba (Peter van Eyck), tajuplný Němec, který přežil nacistický pracovní tábor; a Ital Luigi (Folco Lulli), nejlepší Mariův přítel - ovšem jen dokud se Mario nedal dohromady s Joem. Jednoho dne se jim naskytne možnost, jak přijít k vytouženým penězům, které jim umožní únik ze země: vypukne požár ropného pole a americký koncern, jediný zaměstnavatel v kraji, nabídne mužům 2 000 dolarů, když ve dvou náklaďácích přepraví pro hašení nutný nytroglycerin. Čeká je 500 kilometrů dlouhá cesta, při níž může sebemenší nehoda vést k explozi zničujících následků...Podle románu Georgese Arnauda. V roce 1977 natočil William Friedkin remake SORCERER. (Pohrobek)
(viac)Videá (1)
Recenzie (253)
Párkrát tu zaznělo, že první půlka je moc rozvleklá. Mně se právě první polovina líbí snad ještě více než druhá. Pomalé představení jednotlivých charakterů funguje nezávisle na druhé polovině - vytváříme si vztah k jednotlivým postavám, a představu o tom, jaké ty postavy vlastně jsou. Druhá půle pak nenápadně nabourává chápání jednotlivých charakterů a na nebezpečných zkouškách teprve rozkrývá skutečnou podstatu věci. Právě hra mezi očekáváním, zda se naše představy o vlastnostech postav naplní či ne, je pak zdrojem silného emočního náboje, který funguje v druhé polovině. Je na tom fascinující, že to, co se dá na povrchu vnímat jako jednoduché dobrodružné vyprávění, je vlastně dost rafinovaná hra na kočku a na myš mezi scénáristou a divákem. ()
Friedkinova verze, kterou jsem viděl první, zůstáva nepřekonaná. MZDA STRACHU je pro mě, stejně jako spousta filmů natočená do 60tých let, velmi tendenční. Prvky napětí na mě vůbec nefungovaly a nehty jsem si strachy rozhodně neukousával. V tomhle Friedkin zašel mnohem dál. Clouzotova verze mě zaujala hlavně dobrým vykreslením postav a několika skutečně silnými visuálními momenty (výbuch prvního náklaďáku, který Clouzot znázorní jen tlakovou vlnou, která Joovi sfoukne tabák z cigaretového papírku anebo scéna brození se v kaluži ropy), úplný závěr filmu mi přišel zase až příliš obrazný, ale budiž: myšlenka byla doručena. ()
Drsní chlapi za volanty náklaďáků až po okraj naložených nitroglycerinem na cestě plné nejrůznějších překážek k ropné věži č. 16. Po technické stránce bezchybné. Krásný výběr lokací a exteriérů. Sexy servírka Linda myjící podlahu. Náročná a frustrující jízda Až na krev. Postupné odkrývání charakterů a jejich strachu. Balvan uprostřed cesty. Naftové pole. O takovémhle filmu jsem vždycky snil. 90 % ()
Přehrávané emoce, nesympatičtí hrdinové, nejeden logický nesmysl ani pitomý konec nedokáží, abych tomuto dobrodružně chlapáckému snímku srazil víc, než jednu hvězdu z hodnocení. Atmosféra snímku disponuje totiž takovou hustotou, že o možnosti jejího krájení budou vést renomovaná fyzici ještě dlouhou diskuzi a výše uvedené nedostatky si hravě omluvím rokem narození snímku a autorovou snahou šokovat bez znalosti výsledku nezávislé analýzy na téma: "Kde se nacházejí hranice uvěřitelnosti jednání filmových postav?". ()
Špičkový realistický thriller s velmi jednoduchou zápletkou a skvělými hereckými výkony. Představování postav je trochu velkorysé (celá první polovina filmu), ale zúročí se, a jak se sedne do aut a nastartuje, člověk si může okousat nehty. Vlastně ještě dřív - už když se do aut nakládá nitroglycerin. ()
Galéria (42)
Fotka © Cinédis
Zaujímavosti (17)
- Jedna ze scén se odehrává v momentě, kdy náklaďák uvízne v kráteru, do kterého vytéká nezpracovaná nafta. Při natáčení této scény byla použita skutečná syrová nafta. Yves Montand (Mario Livi) a Charles Vanel (M. Jo) tak byli při natáčení vystaveni jejím chemickým výparům a oba kvůli tomu dostali vážný zánět spojivek. (DaViD´82)
- Natáčení začalo 27. srpna 1951 a bylo plánováno na devět týdnů. Ovšem natáčení stíhala jedna pohroma za druhou. Proti všem předpokladům byly nezvykle velké srážky, což zapříčinilo nejen zapadávání vozidel, ale i devastování natáčecí techniky a placu. Navíc si režisér Henri-Georges Clouzot zlomil kotník a jeho žena Véra Clouzot, představitelka Lindy, vážně onemocněla. Došlo tedy k tomu, že na konci listopadu byla natočena pouze sotva polovina filmu. Vzhledem k blížící se zimě bylo natáčení na půl roku pozastaveno. Poslední klapka nakonec tedy padla až v létě 1952. (DaViD´82)
- Jean Gabin odmítl ve filmu hrát roli M. Joa (Charles Vanel), jelikož si myslel, že jeho fanoušci nebudou ochotni platit za možnost vidět ho na plátně postupně se měnit ve zbabělce. (DaViD´82)
Reklama