Nikdy nie sme sami

Střídání barevných a černobílých částí mě omrzelo a pak následně štvalo. Výborná studie pro psychiatry. To byl opravdu výživný materiál. Postava Karla Rodena to mu všemu marastu a totálnímu zmaru nasadila korunu. Bylo mi opravdu líto dětí, protože takový život by nevydržel ani vůl. Nechci ani domýšlet, co z nich v dospělosti bylo. Na tenhle film už se nikdy za střízliva nepodívám. Asi mám poněkud přízemní uvažování než pan režisér a scénárista v jedné osobě. (21.03.2018)

Mám dilema: tři hvězdičky se mi zdají málo, čtyři zas moc. Ten film totiž otevírá nejedno důležité téma (podoby nežitelného života na periferii, sociálního vyloučení, konspiračních teorií, neutěšené rodinné vztahy), Roden s Vlasákovou tu ukazují, proč se řádí k naším nejlepším současným hercům/herečkám, na druhé straně však sdílím týž dojem jako Martin Svoboda a.k.a. xxmartinxx, že režisér Václav „není s prostředím, o němž vypráví, úplně propojený“, pročež sklouzává až k (nechtěné) karikatuře, všechno je tu hrozně přestřelené, má to zkrátka daleko k tomu, aby se to dalo označit za živoucí, spíše se to samo ze sebou míjí. Ty tři hvězdičky si ospravedlňuju tím, že o dva roky starší Cesta ven na mě působila daleko lépe. 60 % (07.06.2023)

Nikdy nejsme sami je vzácný typ filmu, který působí jako cynická méně-vnímavé-diváky-trollující komedie, která umí zamrazit v těch správných momentech. Tvůrcům se podařilo vytvořit skvostně depresivní vesmír, kde každá z postav je zapamatovatelná a skvěle zahraná. Roden opět vystřihl úplně jinou postavu, kde se vrátil ke stylu vypjatého herectví, kterým se bavíme třeba v jeho záporáckých rolích z 90. let, ale nezastiňuje ostatní herce, kteří svoje postavy hrajou taky výborně, ať už Vlasáková, Hanuš svého paranoidního bachaře nebo sympatický pasák. Vůbec mě nenapadá jediná slabina, dostalo mě to. Nemůžu uvěřit, že v roce vzniku filmu ocenil Český lev hromadou cen bezduchého úmorného Masaryka místo jakékoliv ceny pro tenhle skvost. (21.04.2018)

Na pomezí totálního karikaturního braku a trefného popisu české současnosti natočil Petr Václav agonizující drama, které je obtížné sledovat s odstupem. Extrémně vykolejené postavy, jakýsi model průměrné tuzemské vesnice a absurdní šestákové zvraty režisérovi napomáhají ke konstrukci podivného a odpudivého univerza, v němž se mísí společenská výpověď, černý humor a artové drama mezinárodního appealu. Rozhodně rozporuplný film, který po přesvědčivé sociální realitě Cesty ven uhýbá k prvoplánovému extrémismu, díky své nekonformitě a odvaze se nepodřídit všeobecnému uměleckému obrázku je však nejprogresivnější z české filmové produkce roku 2016. (15.01.2017)

"Prosim tě, vzpamatuj se. Lidi, kteří se bojí umřít se bojí i žit!" V jednom týdnu jsem viděla Rodena v Masarykovi a tady, celkem zážitek. Hypochondr Roden, s divnými slunečními brýlemi, ženou Vlasákovou, bachař Hanuš jako typický Čech?, pasák a Dudová jako šlápota. Ale za týden si na film nejspíš už ani nevzpomenu. (13.04.2018)