Hlupák
Durak
The Fool
Réžia:
Jurij BykovScenár:
Jurij BykovKamera:
Kirill KlepalovHudba:
Jurij BykovHrajú:
Arťom Bystrov, Natalja Surkova, Jurij Curilo, Boris Něvzorov, Kirill Poluchin, Alexandr Koršunov, Olga Samošina, Darja Moroz, Sergej Arcibašev (viac)Obsahy(1)
Jedna noc, jedno město, jeden dům, jeden opravář a několik set ohrožených životů. Film Hlupák je příběhem Dmitrije Nikitina, typického obyvatele zapadlého ruského města. Jednoho večera je místo hlavního inženýra povolán k nahlášené závadě v panelovém domě. Dmitrij si uvědomí, že nejde jen o pár prasklých trubek, nýbrž i o celou budovu která v dezolátním stavu sotva stojí na pevné půdě. Ve chvíli, kdy si zjistí, že podle propočtů budova nevydrží stát více jak jeden den, už jde o každou minutu a odhodlaně se rozhodne víc než 800 lidí zachránit. Dmitrij se celou noc snaží najít pomoc i u těch nejvýše postavených, ale čím dál tím víc mu začíná docházet, že věci se nedějí tak, jak by měly. A že pro takového hlupáka není na světě místo a pochopení. (Ulmos)
(viac)Videá (1)
Recenzie (130)
Jednotlivec, který se postaví proti byrokracii, proti pohodlnosti a lenosti lidí i proti vlastní rodině. Proč? Protože mu není lhostejný život více než 800 zcela bezvýznamných loserů v ubytovně, která má brzy spadnout. Zajímavý snímek a slušná pocta významnému ruskému režiserovi A. Balabanovi. Beznaděj, deprese, smutek. ()
Asi na málokterý film pasuje označení sociální drama tak jako na Durak a v málokterém filmu jsem si tak rychle vytvořil sympatie k hlavní postavě. Boj osamělého instalatéra proti zkorumpovanému systému, popisuje parádní konfrontaci výstředního života ruské bohaté třídy oproti bídnému životu nejchudších. Pro mě přinesl film dvě překvapení, za prvé jak silné drama se z toho vyklubalo a za druhé, jak tímhle totálním pošlapáním lidské morálky rusové střelili do vlastních řad. Za tohle všechno, i za tu skvělou doprovodnou elektrickou kytaru si Durak zaslouží jasných pět hvězdiček. ()
Pochmurná výpověď o (ne)fungování jednoho nejmenovaného ruského maloměsta a bezmoci jednotlivce s dobrým úmyslem, který se setkává s absolutním nepochopením. Téma je hrozně depresivní a taky nervydrásající. O to víc si vážím toho, že tvůrci zůstávají při zemi a zbytečně to nedramatizují (ostatně to fakt není třeba) přehnaně výraznou hudbou nebo zběsilým střihem (během sledování mě napadlo, že kdyby šlo o americký film, pravděpodobně by byl plný prostřihů a záběrů, jak se budova postupně hroutí atp.). Díky tomu je vyznění filmu jasné, jednoduché a působivé. Společnost v rozkladu a zmar, kam se podíváš. A durak (hlupák), který zarytým mlčením, kamennou tváří a obdivuhodnou odhodlaností připomíná pomstychtivým oligarchům (a nejen jim) jejich bezcharakternost a cynismus. ()
V nemocné společnosti je poctivý a slušný člověk ,,hlupákem"... Jurij Bykov jako diagnostik stavu Ruské federace už ve svém předchozím filmu Major nastínil mnohé z poměrů v současném Rusku, tady téma prorůstání korupce do všech pater organizace státu dále rozvíjí v příběhu slušného člověka - v mnohém to připomíná poměry a zvyklosti v Československu před rokem 1989. Pokřivené vidění věcí shrnuté v rčeních Kdo nekrade, okrádá rodinu. či Nehas, co tě nepálí... Mrazivý snímek, a to nejen kvůli počasí panujícímu v ruském maloměstě. Příběh symbolicky zkomprimovaný do mantinelů jedné jediné noci, v níž se lámou charaktery a syrová realita se obnažuje na dřeň. Ruská kinematografie je v otevřenosti a syrovosti daleko před tou naší... ()
[AFF 2015] Pôsobivý protipól Zvjagincevovho Leviatana. Tam, kde zádumčivý majster atmosférických, spiritualitou presakujúcich obrazov volí za podmanivých tónov virtuóza Glassa epické rozprávanie, veľké okázalé gestá a umelecké metafory, sa Jurij Bykov v čistom (až takpovediac očistnom) realizme obracia k nízkym pudom a fyzickému zhnuseniu. Metafora je tu „všehovšudy“ jedna - symbolické znázornenie prehnitého mocenského aparátu zvonka i zvnútra rozpadávajúcim sa panelákom a jeho kritickým ekosystémom. Súboj obyčajného človeka s najvyššími spoločenskými úrovňami je komorne zarámovaný jedinou nocou a zviazaný s prostredím paneláku, do ktorého sa postavy neustále, dobrovoľne i proti svojej vôli, vracajú. Kolaps skorumpovaného systému s narušenou statikou sa kruto a neúprosne vlečie v dynamických dlhých záberoch a naliehavých kamerových jazdách s organickou strihovou skladbou a intenzívnou diegetickou zvukovou kulisou klaustrofobických chodieb paneláku, uväzňujúcou diváka uprostred uragánu. Nemilosrdná štylistická forma chladnejšia ako ruská zima neponúka odľahčenie a nezanecháva ani štipku nádeje. Len je to možno až príliš podriadené tézovitosti známeho príslovia: „za dobrotu...“ 85% ()
Galéria (26)
Zaujímavosti (5)
- Film je venovaný pamiatke Alexeja Balabanova. (koba)
- Dotyčný dům se nachází ve městě Tula, ulice Metallurgov 85. Praskliny byly sice vytvořeny pomocí polyuretanové pěny a zvětšeny počítačovou animací, ale budova je skutečně v havarijním stavu. Lokalitě odpovídá i tramvajová zastávka „Mašinostroitelnyj kolledž“, kde ústřední hrdina vystoupí z české tramvaje T3 a běží k domu. Ve starém bytě v moskevské čtvrti Kuzminki byly natočeny scény z domácnosti instalatéra Nikitina. Tento byt se „sovětským“ vybavením je mezi filmaři velmi oblíben a objevil se již v mnoha snímcích. (ČSFD)
- O jednu z hlavních písní ve filmu, konkrétně "Klidná noc", se postarala ruská undergroundová rocková skupina Kino. Ve své době patřila k nejlepším anti-sovětským kapelám vůbec. (Ulmos)
Reklama