Hlupák

Pochmurná výpověď o (ne)fungování jednoho nejmenovaného ruského maloměsta a bezmoci jednotlivce s dobrým úmyslem, který se setkává s absolutním nepochopením. Téma je hrozně depresivní a taky nervydrásající. O to víc si vážím toho, že tvůrci zůstávají při zemi a zbytečně to nedramatizují (ostatně to fakt není třeba) přehnaně výraznou hudbou nebo zběsilým střihem (během sledování mě napadlo, že kdyby šlo o americký film, pravděpodobně by byl plný prostřihů a záběrů, jak se budova postupně hroutí atp.). Díky tomu je vyznění filmu jasné, jednoduché a působivé. Společnost v rozkladu a zmar, kam se podíváš. A durak (hlupák), který zarytým mlčením, kamennou tváří a obdivuhodnou odhodlaností připomíná pomstychtivým oligarchům (a nejen jim) jejich bezcharakternost a cynismus. (05.09.2017)

"Já bych Tě rád zatknul, ale ty bys mě podplatil. A já bych to vzal. Jsem Rus." Tohle asi nejvíc vystihuje charaktery městských hlavounů, kteří během jedné krizové noci bádají nad tím, jak zachránit 800 lidí z padající budovy a zároveň zakrýt finanční čachry, na které by se mohlo po případné katastrofě přijít. U toho všeho sedí chudák instalatér, ze kterého táta vychoval poctivého člověka a připadá si jak v Jiříkově vidění. Mrazivá a do určité míry i adrenalinová záležitost. Ve chvíli, kdy začal závod s časem, jsem byl napnutý jak struna a samotné téma hroutícího se paneláku by vydalo na samostatný film. To, že do příběhu Bykov zakomponoval politický rozměr, z filmu udělalo výpověď o dnešním Rusku, kde je korupce a klientelismus cítit i v té nejzapadlejší kanceláři a obyčejní lidé se zásadně řídí heslem "Nehas, co tě nepálí." Tedy ne že by to u nás bylo výrazně lepší, ale zatímco náš ouřada ukradne dejme tomu 30%, tak ten ruský 70. Všechno korunuje konec, který mě zdravě naštval a ukázal, že dělat správné věci se nevyplatí. 90% (20.01.2020)

Iba pred pár dňami som videl bulharský film Glory, ktorý má s týmto filmom viac spoločné, než by sa na prvý pohľad zdalo. V oboch vystupujú indivíduá, ktoré do tejto doby zdanlivo nepatria. Optimisti v nich vidia ostrovy pozitívnej deviácie, všetci ostatní poruchy v systéme, ktoré je treba opraviť alebo zlikvidovať. Pre mňa, ktorý som dva mesiace spoznával ruskú realitu, je ten film presný a desivý. Záverečné vyháňanie obyvateľov už malo v sebe maniakálne prvky, ktoré by možno ospravedlnil katastrofický záver. Bykov zvolil iný prístup, ale je to jeho film a jeho právo. (10.08.2019)

Extrémně depresivní snímek, který brilantně zachycuje ponurou ruskou atmosféru. Dimitrij jakožto morální (ale i trochu naivní) mladík se snaží udělat to, o čem je přesvědčen, že je humánní a správné, nicméně reakce ze strany autorit není taková, v jakou doufal. Současně ani samotní lidé, kterých se potenciální ohrožení týkalo, naprosto neocenili jeho varování a obrátili se proti němu. Uvědomila jsem si, jak v takové společnosti člověku nezbyde než tuto svou lidskou stránku zahodit, potlačit veškerou empatii a soucit k druhým lidem, a stát se sobeckým, bezohledným a čistě pragmatickým tvorem, jako byla třeba starostka, protože jiné východisko pokud chce zůstat naživu a nežít v úplné bídě zkrátka není (jak bylo vidět na příkladu otce, který jediný nekradl a tak byl nepopulární a chudý). Takto zdeformovaná společnost tak jen plodí další a další podobné zmrzačené osobnosti, protože nic slušného se v ní zkrátka urodit nemůže. Je to zakletý kruh zla, kde je jakékoliv dobro okamžitě zadupáno do země jako potenciální ohrožení systému. Určitě zajímavé jako snímek, nicméně jsem si zase uvědomila, jak jsem ráda, že jsem se narodila v Česku a ne někde více na východ. (25.06.2016)

film o prehnitom vedení mesta a mestských politikov niekde v Ruku a márnom boji jednotlivca proti tejto mašinérií. Ruský film o ruskom človeku, všade plno vodky a nadávok ale aj strachu beznádeje a bezcvýchodiskovosti. Bykov ako režisér a scenárista nastavil zrkadlo samotným Rusom. Až sa čudujem, že tento film nie je v Rusku na indexe. Silná veľmi silná a nečakaná sebarflexia. (13.04.2017)