Den Trifidů

Knížku jsem miloval odmala, asi první SF co jsem četl. Proto jsem před nějakými 16 až 17 lety napjatě vložil VHS do přístroje a čekal - ale tenhle paskvil jsem nečekal. Jestli má někdo Plán 9 za nejhorší film, já mám jiného kandidáta. Filmaři zjevně knihu nečetli nebo nepochopili. Navíc to co natočili, je naprosto tragické i samo o sobě, i když si čtenář odmyslí prznění klasické předlohy. Chatrná výprava, hraní a především příběh. Kde jsou hlavní myšlenky a síla knihy, především jeden z nejlepších popisů rozpadu civilizované společnosti a tíha osamělosti (a vědomí neschopnosti zachránit ostatní). Pozadí vzniku trifidů a jejich rozšíření po Zemi taktéž zcela chybí. Pozdější televizní zpracování je prý dobré, (někdy snad) uvidíme. (10.02.2010)

Vcelku obstojné zpracování klasické sci-fi novely zaujme dnes hlavně skalní fanoušky. Oproti předloze zde přišly tajemné rostliny z vesmíru, v knize jejich původ není zcela vysvětlen. Kombinace oslepujícího záření z ocasu komety a vražedných rostlin, co se umí pohybovat, je pro lidstvo smrtící. Trifidi jsou po trikové stránce zdařilí, svým neohrabaným pohybem skutečně připomínají rostliny. Kdo by si při pohledu na ně nevzpomněl na Švankmajerovu Adélu, kterou připomene i scéna se psem. Film je spíše sledem krátkých epizod, z nichž zaujme temný osud hlídače skleníku, vlak řítící se do stanice, letadlo, jemuž dochází palivo, přepadení zámečku trestanci či obklíčení hlavních postav armádou trifidů. Poněkud nešťastné jsou dvě příběhové prolínající se linie - jedna v majáku, druhá sledující osud Billa Masena. Škoda, že se v závěru obě linie nespojily, čímž by alespoň dávaly smysl. Po trikové stránce výrazně zastaraly především záběry hořícího města. Ohledně napětí je jednou z výrazných scén bloudění v mlze, kde uprostřed bujné vegetace číhá hladový trifid. (01.07.2020)

Sračka. Nevím sice, co mě donutilo nedát odpad,ale 1* to dá. Naštěstí reputaci této brilantní knihy, napravili o 19 let později tvůrci, kteří zcela očividně věděli co adaptují a jak se to má dělat. Zde se vyjímečně rozcházím s Limou, páč i přes mou lásku v monster filmům let 50tých, je zde šáhnuto na téměř geniální předlohu a to prostě NELZE okecat. Nijak. (03.02.2018)

Den Triffidu je suverenne najslavnejsi roman spisovatela Johna Wyndhama z Velkej Britanie, a pozeram, ze talentovany, ale dost neznamy reziser Freddie Francis /Paranoiac 1963/ natocil o tom aj film, ktory sice behom desatroci brutalne zostarol, ale ma cosi do seba. Ide tu o triffidy, jedovate rastliny ktore utocia na ludi. Film zacina scenkou v nemocnici, potom sa rozbehol film. Trochu ma sralo, ze triffidy vedia hovorit, coz tento film dost zhodilo. Z uhla pohladu svojho vzniku maju triffidy dobre masky, takze vydalo na priemernu podivau . 55 % (15.10.2019)

Při prvních záběrech jsem si uvědomil, že jsem tenhle "skvost" už kdysi viděl na videu. S geniální knížkou to nemá společného naprosto nic - původ, vzhled i schopnosti triffidů jsou jiné, hrdina je jiný a kromě probuzení v nemocnici zde není jediná scéna, nápad, myšlenka z knihy. Je to jak vzít Babičku Boženy Němcové a udělat s postavami z knihy komedii ve stylu Babovřesky. Odhlédnuto od knihy je to pořád strašlivá sračka - příšerné zadní projekce, jakési slizky v rolích trifidů, slepci co nevypadají jako slepci, táhnoucí se děj a céčkově debilní finále. Mořská voda ničící triffidy... proč na to pan Wyndham nepřišel? Odpad a paradoxně v nulové konkurenci sci-fi roku 1963. (05.04.2014)